30/03/2026
Dnes budeme pokračovat v pohádkovém duchu 😊
JAK TŘI PRASÁTKA DOSTALA STAVEBNÍ POVOLENÍ
Žili byli 3 prasečí bratři. Jednoho dne si usmysleli, že si spolu postaví nový domeček. Ale nemohli se shodnout z čeho. Jedno prasátko chtělo domeček ze slámy, druhé ze dřeva a třetí z cihel. Tak dlouho se dohadovali až se nakonec rozhodli, že si každý postaví svůj vlastní domeček podle svých představ a budou se chodit navštěvovat. Prasečí bratři nebyli zrovna z těch nejzručnějších čuniků. Ono se ostatně prasečí nohou dost špatně drží kladivo nebo pila, o obsluze míchačky nemluvě. Proto se říká držíš to jak prase kost. Ale když jeden nemá na něco vlohy a přesto to chce dělat, musí to dohnat píli a úsilím. Jenže ani v tom naše prasátka nevynikala, chtěla to mít hlavně brzo hotové a moc se nenadřít, takže ty domečky pěkně odflákla a zprasila.
Když měla hotovo a hověla si každé ve své haciendě s hrnečkem horké čokolády, přišel k domečku ze slámy vlk. Zaklepal na dveře a povídá: „Dobrý den, já jsem Vlk, jsem úředník ze stavebního úřadu a přišel jsem se podívat jestli má váš domeček dobrou statiku.“
Prasátko se leklo, protože vědělo, že nemá, bálo se, že dostane pokutu a odmítlo otevřít.
„No dobře, tak to vyzkoušíme z venku,“ povídá vlk. A udělal: „Hau, fuuuu,“ fouknoul a sláma se rozletěla do všech stran jako když fouknete do hromádky peříček. Prasátko vystrčilo hlavu z kupky slámy, oklepalo se, udělalo: „Ui ui“ a běželo se schovat do sousedního domečku ze dřeva ke svému bratríčkovi.
Tam se to celé opakovalo a když prasátka vystrčila rypáčky z hromady třísek, udělala „ui ui“ a běžela honem do cihlového domečku třetího bratříčka. Vlk se zamyslel má-li toto zapotřebí, když má dva roky do důchodu, ale uřední povinnost je úřední povinnost a tak se přišoural i tam. Zaklepal na dveře a povídá: „Dobrý den, já jsem Vlk, jsem úředník ze stavebního úřadu a přišel jsem se podívat jestli má váš domeček dobrou statiku a je bezpečné postavený.“
„Ano, pane Vlk, všechno je v pořádku, můžete jít pryč. A vůbec, nám se zasekl zámek, my otevřít nemůžeme,“ lhala prasátka. „Takže zase začneme od venkovní pokroly,“ povídá vlk. Udělal „hau fuuu,“ ale cihlový domeček nesfoukl, protože byl přecejen o něco bytelnější než dřevěný a slaměný. Nicméně domeček byl na první pohled taková vepřová ruina, cihly trčely na všechny strany, malta pořádně neztuhla, protože prasátkům bylo škoda času si přečíst návod jak ji správně namíchat a v Hornbachu se nezeptala. Vlk vylezl na střechu, že alespoň zjistí za pomoci vodováhy zda není nakřivo.
„Ui ui, vlk leze na střechu,“ volalo jedno prasátko. „Co když se dovnitř spustí komínem? Honem rozděláme v krbu oheň a vykouříme ho.“ Jenže komín byl tak nakřivo, že kouř nešel vůbec na vlka, ale rozletěl se severním směrem k lišícímu doupěti. Liška vyběhla ven a křičela: „Teď jsem pověsila před norou prádlo, kvůli vám mi bude všechno smrdět jak od táboráku, vy jelita kroupami nabitá!“ Nadávat někomu do zabijačkový hodů je v prasečím světě velká urážka a tak prasátka začala lišce hrozit z oken a nadávat jí do štol a rukávníků. Liška zrudla vzteky ještě víc než ji dovolovala její přirozená pigmentace, strašně se urazila a poslala je do tlačenky.
Vlk už té taškařice a maření úředního výkonu měl dost, slezl a povídá: „Tak takhle by to nešlo, prasátka. Máte to všechna postavené úplně na prasáka, je to nebezpečné. Co kdyby šel někdo kolem a spadla na něj cihla nebo spadl celý dům na vás? To bychom pak rovnou mohli volat řezníka a skočili byste tam kam vás poslala liška.“
Prasátka se zastyděla, otevřela a slíbila vlkovi, že to postaví celé znovu a pořádně. Vlk jim vystavil stavební povolení a domluvili se, že za měsíc to přijde zkolaudovat.
Prasátka si tentokrát dala záležet a postavila pořádný a bezpečný příbytek, se kterým pomáhalo mnoho dalších zvířátek. Dokonce pár opic si vzalo volno z nedaleké zoo a pomáhaly s pracemi, na které byl třeba chápavý palec.
Vlk z nich měl radost a všichni pak uspořádali kolaudační párty, na kterou kromě vlka pozvali i všechna zvířátka z okolí a také lišku, se kterou se dobřili a slíbili si navzájem, že už k sobě budou ohleduplní a hodní a nebudou si nadávat do kožešnického zboží ani uzenářských výrobků. Všichni jedli, pili, tancovali a veselili se a nikdo nemusel mít strach, že mu u toho spadne cihla na hlavu.
Zdar jak prase a krásný den všem 😀
