11/05/2026
“Ahoj, jmenuji se Tekča a naučila jsem se otevírat si branku.”
Kdyby byla Teqi ve světe hry Skyrim The Elder Scrolls, byla by zajisté Khajiit - tichou kapsářkou a mistryní v plížení.
Perk umět si otevřít sama branku si zajisté osvojila velice ráda. Ale zato mě zešedivěly vlasy hrůzou.
Stalo se to nedávno k večeru. Byla jsem k tomu všemu ještě tu noc sama s malou, takže při pohledu na otevřená vrátka mi málem praskla cévka.
Volala jsem manželovi, aby rozjel pátrání po bílém prasátku na WhatsUppu ve skupině u nás na dědině. Poté jsem urychleně čapla usínající dceru, přikurtovala ji do kočárku, naložila arzenál jídla jako lákadlo a pelášila na náves.
Křičela jsem Teqi. Ale nic.
Utíkala jsem na louky, kde jsme chodívali s Tekčou na procházky.
Stále se nikdo nehlásili.
Při představě, že mi ji nějaký dvounožec střelí pro sport mě fakt polil pot a vyschlo v krku.
Stočila jsem to zpět na náves. Splavená s culíkem nakřivo, za zády bouřka jako blázen.
A tu vidím hlouček! Dobré to znamení.
Utíkám s kočárkem, div mi kroxy (znacky Kroksang kinibo, o dvě čísla menší) nevystřelí vpřed.
Udýchaná ptám se našich dobrých sousedů, jestli neviděli bíle prasátko?
Ukazují směrem do uličky. Tam se pase Tequillka!
Šťastný to konec. Našla se moje princezna útěkářka.
Ještě mi řekli něco v tom smyslu, ze si tady lide pomáhají. Tohle je krásné, že dobré vztahy na dědině existují.
Sousedé mi pomohli zahnat prasátko domů. Teqi si vykračovala po cestě krásně směrem domů.
Prasátko je doma! A v tu ránu se spustil déšť jako provazy. Hřmělo a bouřilo.
To byla tak krásná bouřka. ⚡️😌
