09/02/2025
Pohádka
Hovníkova pomsta - pokračování
Hovník se narodil, jako obyčejné moucha domácí. Tedy byl to sameček a byl se svým rozmnožovacím ústrojím docela spokojený. O změně pohlaví neuvažoval.
Měl moc hodnou maminku i tatínka. A těch sourozenců! Ani si je všechny nepamatoval. Bydleli v muší kolonii ve staré chalupě se starou kadibudkou. Chalupu obýval starý, nerudný stařík.
Neměl mouchy rád. A mouchy neměly rády jeho. Jenže staroch měl výborné trávení, což pro mušky znamenalo pravidelnou stravu. Každé ráno z něj v kadibudce vypadla slušná hromádka. Někdy s funěním a vykulenýma očima ale pravidelně. To pak maminka volala, "děti snídaně, Hovníku leťte s brášky a nažeňte sem droboť. Dokud je ta dobrota teplá! Dědek vám to nebude ohřívat dvakrát".
To bylo radosti, bzukotu, strkání a handrkování o nejlepší místo. Tatínek se snažil dítka spočítat. Ale copak to jde? Vždyť chvilku neposedí. Potvůrky!
Po vydatné snídani posedaly na kadibudku. Hřály se na sluníčku. Čistily si křidélka, myly hlavičky, krčky a očička. Po odpočinku přišla na řadu zábava. Jde se k dědkovi! Zavelel Hovník. Ale zábava to byla nebezpečná. Staroch měl plácačku a uměl se s ní ohánět. O čemž svědčilo mnoho flíčků na stěně, oknech i nábytku. Chvilka nepozornosti znamenala smrt. To se pak dědek skřehotavě vysmíval a výsměšně mručel. Copak, copak? Nedávaly jsme pozor? Už jsi dobzučela mrcho. Hovník s kamarády mu, zato káleli mušince na svaté obrázky a zažloutlé fotografie. Taky se koupali v kozím mléce. Zbytky snídaně trousili z nožek na potraviny. Létali dědkovi kolem hlavy a sedali mu na pleš. Kmet zuřil a máchal rukama. Jen počkejte! Vy bestie! Až vás chytnu urvu vám křídla i nohy. A zlomím sosák!
Mezi tím maminka kladla vajíčka na zbytky jídla, zkažené ovoce a různé odpadky. Za dva dny to vypadalo u dědka v kuchyni jako ve chlévě. Larvičky se hemžily a mlaskaly. Hejna narozených mušek se proháněla sem a tam. A teď koza! Mouchy se slétly do chlívku s kozou. Ta vypoulila oči a zlostně zamečela. Věděla, co jí čeká. Rozdováděné mouchy lezly koze do očí a uší. Lechtaly jí chlupatýma nožkama v nozdrách. Koza frkala a kýchala až mlátila rohy o stěny. Ocasem točila jako vrtulí, ale bránit se nemohla. Tak jí prostě šiblo. Docela se zjančila. Vykopla vrátka od chlívku a s veselým mekotem vyrazila za svobodou.
A to byla pro starocha poslední kapka. Dědek se vydal do nedaleké večerky k paní Li, protože tam byl i stánek s občerstvením, měli s mouchami a červi velké zkušenosti. Nakoupil spoustu mucholapek, novou plácačku a sprej proti hmyzu. Doma vyklopil doprostřed kuchyně kýbl kozího hnoje. Všude rozvěsil mucholapky. Zavřel okna a nechal pootevřené dveře. Číhal a čekal až se muší hejna snesou na tu mlsotinu. Omámené vůní čerstvého hnoje ztratily ostražitost. Marně maminka s tatínkem varovaly dětičky, neolizujte mucholapky! Přilepíte se! Jenže vábení bylo příliš silné. Spoustu nezkušených mušek, které se nevešly na hromadu, posedaly na voňavé mucholapky. Poté do kuchyně vtrhnul s chechotem šílence stařík. Odjistil sprej a spustil palbu. Pak rychle zavřel dveře a vyčkával. V řadách muší kolonie nastal chaos. „Plyn, plyn! Prchejte, schovejte se!" Volali zoufalí rodiče. Omámené mušky padaly na zem. Točily se dokola na zádíčkách a naříkavě bzučely. Další a další ve snaze uniknout narážely do hustého lesa mucholapek. Kde bídně hynuly. Do toho chaosu vnikl dědek s plácačkou. Dokonal dílo zkázy. Na stěnách samý flek, krev a krev. I původní malba se ztrácí. Zní mroucích mušek sten a poraněných řev. Dnes stařík radostnou má práci.
Z celé muší kolonie nikdo nepřežil. Nastalo ticho. Jen dědek si prozpěvoval. Z pod postele vytáhl lahev slivovice, pořádně si přihnul a za chvíli byl v limbu. Smutný byl pohled na světnici. Mrtvé mušky byly všude. Ale co to? Za závěsem ze škvíry zpod parapetu se cosi hýbe. Vždyť je to Hovník! Má opuchlé oči, zmačkaná křídla, ale žije.! Vyděšeně pozoruje zkázu kolem. Začalo svítat. Narovnal křidélka a opatrně se vznesl. Kličkoval mezi mucholapkami a hledal nějaký život. Nic. Až najednou... Hovníku, Hovníku zaslechl slabý bzukot. Tatínku! Jste to vy? Vznášel se nad mucholapkou, ze které se ozýval hlásek. Ano odpověděl otec, zabořený do lepkavé hmoty. A maminka? Přiškrceným hláskem se tázal Hovník. Maminka padla. Dostala plnou dávku Biolitem, když se snažila zachránit děti. Unaveně bzučel tatínek. Hovníkovi se sevřelo hrdlo lítostí. Hned se však vzpamatoval. Tatínku, já vás vytáhnu! I kdepak synku, je pozdě. Musím za maminkou do mušího nebíčka. Kde nejsou žádné spreje a plácačky. Jen přetékající kadibudky plné slaďounkého průjmíčku, který maminka tak ráda srkala. Ale ty, pokračoval otec, let do světa a najdi si hodnou mušku. Založte novou muší kolonii. Náš rod žije! Z posledních sil bzukl tatínek a navždy se ponořil do lepkavé hmoty.
Slibuji tatínku! Podíval se na chrápajícího dědka, ale napřed...pomsta!
Hovník se hluboce nadechl jdeme nato! Kroužil starcovi kolem hlavy. Bzučel jak vrtulník. Začal usedat dědkovi na rty. A chlupatýma nožka lechtal, co to dalo. Starý mručoun se pleskal po hubě a rázem byl vzhůru. Co jeto? Jak to? Vždyť hmyzouni měly být p pánu! A opět nesnesitelné šimrání na rtu. Další pleskanec po hubě. Začal zuřit. Bzzz. Horní ret, bzzzz dolní ret. S železnou pravidelností usedal na tatáž místa Hovník. Dědoušovi ruce se mlátili po obličeji. Nenávistně řval bezmocným vztekem. Vstal z postele a jak nadával, rukama se čím dál víc zamotával do visících mucholapek. Nakonec upadl a strhnul petrolejku, která dohořívala na stole. Neměl totiž na plátky skupině ČEZ. Copak je boháč, aby svítil elektrikou? Naposledy v životě se ohřál, a to bez dvou svetrů. Pohltili ho plameny. Toto krásně pálí, byla poslední slova důchodce.
Hovník to pozoroval zpovzdálí. Smutně klopil velká kukadla. Jeho domov a úctyhodného soupeře pohltili plameny. Podíval se na blankytně modré nebe a vzpomněl si na tatínkova slova. Rod žije! Protáhnul křídla a start! Kam? Sám nevěděl. Zato to věděla hbitá vlaštovka z rozevřeným zobačiskem. Možná to Hovník přežije. Ale nevím, nevím taková rychlá vlaštovka...
S pozdravem Tony Black
Vážená čtenáři! Dnes jsem dostal chuť na pokračování příběhu Hovníkova pomsta. Pro připomenutí vkládám první část. Doufám, že Vás tím neodradím. Slané útržky budou pokračovat příště.
HOVNÍKOVA POMSTA II.
Hovník se ocitl ve vzduchu, ale než stačil nabrat výšku a rychlost jeho veliké oči zaznamenaly pohyb. Instinktivně sebou smýkl do strany. Černý rozevřený zobák ho minul jen o vlásek. Vlaštovka! Uvědomil si s hrůzou. Úhlavní nepřítel much. Co jen spolykaly tito věčně hladoví dravci jeho sourozenců a kamarádů!
Nastal boj o život. Málokdy se podařilo nějaké mouše uniknout. A Hovník byl zkušený, chytrý a rychlý. Ale vlaštovku setřást nemohl. Děsilo ho pomyšlení, že se stane potravou vřískajících hladových dráčků, kteří se mačkají v hliněném hnízdě kdesi ve chlévě. Nenasytně natahují krky končící rozevřenou tlamou připomínající bezedný trychtýř. Jeho křidélka nemohla konkurovat černým křídlům zlého ptáka. Zuřivý klapot tmavého zobáku a lačné, chamtivé, žádoucí skřeky měl stále za zády. Hloupí lidé tomu říkají švitoření. Kličkoval, uhýbal, měnil rychlost, výšku i směr. Už to dlouho nevydrží. Věděl, co musí udělat. Měl štěstí. Domek na kraji městečka měl krásná veliká okna jako zrcadla. Hovník před jedním z nich zpomalil a pak prudce změnil směr. Dravec v domnění, že je před ním volný prostor v plné rychlosti narazil do skla. Plesk!! Až z černého zobanu byla tahací harmonika. Nepřítel padl mrtev na parapet. Jojo, kdo jinému jámu kopá, až se ucho utrhne. Výsměšně bzukl Hovník moudro, které zaslechl ve škole, když nějakému žákovi olizoval svačinu.
Unavený a vyděšený Hovník zalezl do škvíry nad trámem a usnul, Brzy ráno se probral. Chvíli nastavoval křidélka slunci. Ucítil palčivý hlad králičích bobků, kravinců, slepičinců a hnoje všeho druhu měl plný sosák. Chce to změnu. Pak ho napadla skvělá myšlenka. Vždyť poblíž je Muschelinská restaurace! Lidé jí říkají nemocnice. Polkl sbíhající sliny div se neudusil. Takový obvaz nasáklý krví, pěkně uleželý a voňavý... Mňam! A už byl ve vzduchu směr Eldorádo.
Nádherné aroma rozkládajících se odpadu ho neomylně dovedlo k cíli. Usedl na kontejner před spalovnou. Bylo tam pěkně živo. Bzukot div moucha neohluchla. Smích, hádky , hlahol, mlaskání, říhání, strkanice a rvačky o to nejlepší Muschelinské menu. Hvězdou jídelního lístku byl černý, cukrovkářský amputovaný palec. Jak byl slaďoučký a líbezně vonící. Vytrousili ho opilí zřízenci nedávno propuštěný z vězení. Kat a vrah, nikdo jiný ve spalovně pracovat nechtěl.
A pak ji spatřil. Nádherná zlatá moucha, celá zářila a třpytila se jako drahokam. Jemný sosáček elegantně nasával lahodný džusík z pořádně nasáklé dětské pleny. Obzvlášť velké, červené oči koketně mrkli na Hovníka. Nenápadně zvedla lesklá křidélka, aby mohl ocenit její dokonalé pozadí. A pečlivě udržované, štětinaté nožky. Jaký fešný cizinec pomyslela si. A s Hovníkem se zatočil svět. O chvilku později už seděl vedle krasavice. Ahoj krásko! Jsem Hovník z kadibudské kolonie. Nazdar fešáku. Já jsem Bzučka z kolonie vepřína. Sosneš si? Nabídla místo na pleně Bzučka. Jasan, to je sosáníčko! Rozplýval se Hovník, když si naplnil útroby. Vy se tedy máte! Pronesl závistivě. To víš, uzavřeli mírovou dohodu s vosami, od té doby cizí mouchy mají útrum.
Že ty jsi hrdina, co málem zabil dědka? Pohlédla obdivuhodně na Hovníka. Málem? Shořel na p***l bzukl Hovník a pyšně vypnul chlupatou hruď. Ty to nevíš? Udiveně pohlédla na Hovníka Bzučka. Chalupa shořela, ale dědek se zachránil skokem do kamenné vany s vodou pár kroků od domu. Je mi líto, že vaše kolonie je zničená. To není možné, vrtěl nevěřícně hlavou. Tak polet! Vybídla ho Bzučka. Přistáli na rámu ve druhém patře.
Přebalííít! Posral jsem se! Přebalíít! Posral jsem se.! Vřískala zafačovaná osoba na lůžku. Ten hlas, to protivné mručení a vzteklé brebentění! Je to děděk! Vrahoun co se zasloužil o zkázu kadibudské kolonie.
Za chvilku přiletěla sestra. Ale dědo, vždyť to není ani hodina co jsem Vás umyla! To si nemůžete říct dřív? Unaveně vzdychla. Nejsem žádný tvůj děda! Ty můro! Se poseru kdy se mi zachce! A koukej mě umýt měkkou houbičkou. Ne, že mě budeš drhnout kartáčem šikanoval sestru dědek. Jinak řeknu při vizitě, že se o mě nestaráš. A plácl sestřičku přes hezký zadek až to plesklo. Přitom se chlípně uchechtl.
Tak co už mi věříš? Tázala se Bzučka. Ten netvor musí konečně zemřít! Pronesl chmurný soud nad staříkem Hovník. Ale jak to provést? Mám nápad! Nadšeně si zamnula chlupaté nožky Bzučka. Cecil! Cecil byl ve skutečnosti sameček mouchy TSE -TSE z dalekého Muchostánu. Dostal se k nám cestovním zavazadlem osvětlila přítomnost Cecila. Byl to maličký mušáček, tak jsme se ho ujali. Jenže TSE-TSE se špatně vyslovuje vysvětlovala Bzučka. Přitom trošku Hovníka poprskala. Proto Cecil. Mušky z jeho rodu jsou velmi užitečné. Roznáší na lidi spavou nemoc. A jak se projevuje spavá nemoc žáku Hovníku? Zatvářila se přísně jako učitelka. Horečky, bolest kloubů, zmatenost, ale především denní klimbání a v noci nežádoucí aktivita! A? Rozpačitě šustil křidélky Hovník. A to leze nemocničnímu personálu dost na nervy. Nedovtipo! A která sestra má příští týden noční? Vzteklá Helga! Odpověděla si. Jo táák! Ty jsi, ale mazaná krásko. Polichotil Bzučce.
Cecil lhostejně dřepěl na kraji obrubníku a mžoural do sluníčka. Usedli vedle sebe. Cecile potřebujeme píchnout! Jsem tak unavený ospale mrkal Cecil. Jen jednou píchneš a múžeš zase spát. Nedala se odbýt Bzučka. Dobrá tak ho přiveďte. Zíval Cecil. To musíš s námi. CÓÓÓ? Chcete mě zabít? Snažil se vykroutit ze svého slibu Cecil. Tak hele Cecile spustila přísně Bzučka. Jseš tady ilegálně a jestli nám nepomůže pomažeš zpátky do Muchostánu. Vyděrači! Pronesl ukřivděně, ale přidal se k protidědkovské koalici.
Vidíš ten sosák, co mu trčí z obličeje? Ptala Bzučka , když posedla na okenní rám dědkova pokoje. Tak leť vraž do něj to svoje šídlo a mazej pryč! Cecil přistál dědkovi na špičce nosu. Staroch ucítil svědění, otevřel oči a začal šilhat na vetřelce. Cecil se nadechl. Po té vrazil sosák hluboko do nosní dutiny. Jaůůůů kvičel dědouš. Mouchááá.
Mouchááá, pomoc mouchááá.. Sestra co měla službu se otráveně přišourala do pokoje. Co je dědo? Zase posranej? Přehazovala žvýkačku v puse. Jsou tady mouchy náno! A chtěj mě zabít! No jo, už aby to bylo. Zabručela sestra a praskla růžovou bublinu. Jen počkej náno pitomá až budu po večeři to bude hnědej kopec! Zlomyslně vyhrožoval stařík. Klidně! Noční má Helga a ta se s vámi mazat nebude! Od té doby dědek v noci nespal a ve dne ho pošťuchovali a otravovali Bzučka s Hovníkem. Byl čím dál protivnější a vzteklejší. Sestřičkám dělal ze života peklo. Až přišla osudná noc. Noční měla Helga. Kmet tu noc provřískal příkazy přebalííít, chci chcááát. Mám hlad! Mám žízeň, chci tohle, chci tamto atd... Za svítání se objevila ve dveřích Helga. 120kg její živé váhy se chvělo vzteky. Oči zakalené šílenstvím upnula na starocha. Co čumíš almaro! Koukej mě přebalit, ať nemám opruzeniny. Nařizoval staroch. Jistě dědečku, jen vám naklepu polštář ať můžete hezky hajat. Vyškubla mu polštář z pod hlavy dřív než dědek mohl zareagovat měl polštáře plná ústa i nos. .Helga ho přikryla svými 120kg a tiskla polštář ze všech sil. Bylo to tak nezvučné, ještě jedno zachroptění. A tak za ranního kuropění smrt na dědka zuby cení. Ještě jedno zaúpění, ozve se. Bylo to tak neslyšné. Jen jednou a pak užasne. Už víckrát ne!
Chudáček dědeček uchechtla se Helga, když sundávala polštář. Zřejmě infarkt. A já se stou resuscitací tak snažila. Ale to už nikdo zkoumat nebude.
Bzučka s Hovníkem hned za svítání letěli na místo činu. Postel už byla nově povlečená. Dědek nikde. Všechno však už věděli od komárů a nočních motýlů.
Seděli na parapetu a drželi se za chlupaté nožky. Pozorovali, kterak se životodárný kotouč zvětšuje a hřeje víc a víc. Bzučka složila velkou hlavu Hovníkovi na rameno. Víš co mi můžeš? Co? Vlézt na záda, špitla a její červené oči se proměnily ve žhavé uhlíky. A byla láska! Veliká láska! A z té velké lásky bylo mnoho vajíček pak larviček a nakonec mušky.
Dřív než vezmeš čtenáři do rukou plácačku nebo pověsíš v kuchyni smrtonosnou mucholapku, vzpomeň si na Hovníka a Bzučku.
Pro dědka nebyla uroněná žádná slza.
Během psaní této povídky zemřelo miliony nevinných mušek.
Tony Black
