19/01/2019
“STEJBL MENEDŽMENT” aneb očima stájníka
“Tož je patek, pul šeste rano, a zas ležim v lužku s okama do široka jak kola od teho traktora kerym vyvažime hnuj. Věčina kamošu se do roboty v patek těši bo pak mužu jit chlastať a o vikendu vychrapat kocovinu bo nejdu do roboty. No ja mam smulu bo se aj o vikendu musim starat o ty čtyrnohe chachary. Bo kuň, ďabel a tchyňa nikdy nespi. Tož se pomalu hrabu z lužka a oteviram okno abych mohl čučet na vychod slunka a do papule mě praštil ten nebesky oder ze staje, kerou mam hned pod mojim kutlochem. Slyšim uz jakesi pazvuky kere naznačuju že minimalně polovina osazenstva už tež nechrape a dělaji tam jakesi cyparny. Snad se tam nepozabijaju než si dam aspoň sprchu.”
“Jak sem vlezl do staje, hned mě přivitala tlusta řiť teho maleho obezniho hajzla, kery si zas otevřel box a vyžral seno co sem včera večer nachystal. Na moju otazku, jak si to ten c**j představuje, začal enem chrchlat jak devadesatilety kuřak s padoucnicu. Sviňa jedna. Zbytek osazenstva už se dožaduje kompenzace tak temu malemu hajzlovi blokuju box třema pytlama cementu a idu zas naplnit tašky a rozdat přiděl ruznych muesli kere su dražši jak muj favorit co mi straši před branu.”
“Když to ve staji všecko spokojeně chrupe, jak na mezinarodnim mytingu aktivnich veganu, idu si taky konečně nacpat papulu tlačenku, zalit to jednym trojtym ekspresem a protahnut plice nikotinovu trubku abych měl na ty chachary dneska dost sily a nervu. Jak se vracam do staje tak se z poza roha vynořila, jak sukuba z pekla, dceruška majitelky staje. Pysky zmalovane jak obrazy od teho Pikasa, rajtky zas nove bo asi s poslednima uz sedela jednou na koňu nebo si je stihla zgychat jak lopala kavičku na dychanku s ostatnima celebritama z okoli, na helmě tolik diamantu že to koňum opaluje zornicky, a v ruce bič kery by ji zavidel aj ten Kristian Grej. Eště než stihla odpovědět na muj pozdrav, začala štěkat rozkazy jak pes co mu druhy zebral kost, že jeji princezna nikam nepude, že de makat. Jak tou svojou enormni prdelou uvolnila zaběr a uviděl sem teho submisivniho fotografa, kery byl tenky jak naše ohradniky, z gruntu sem pochopil že makat tam bude tak on. Taka roba to je jak investica do Somalskeho vesmirneho programu. Nasypeš do teho miliony ale stejnak Ti to spadne na hlavu. Rozkazy sem uposlech, bo by zas bečela u maminky jaky sem alarmujici k***t, a idu pro zbytek staje.”
“Ta roba, co to tu vlastni, je nějaka ta ultra-multimilionařka a naša staj je štylova. Aj koně tu maju take načančane a kvalitni, až na teho uchrchlaneho maleho satana co je inteligentnějši jak polovina uživatelu facebuku. To je taky stat ve staji co ma svoju vlastnu demokraticku demagogiu a tak sa od něho držim dal jak Švycarsko od konfliktu. Jeji chlop je tež taky fajny chachar a jak sa pohadaju tak sa zastavi a zrubem se. No ta dceruška to je take jine kafe. Rozměrově jak dvě Haliny Pawlovske, vzhledem taky křiženec židovskeho učetniho a hucula, a jezdecky zdatna asi jak atomovy fyzik kery ma na sale operovat apendix. Ale ma boby no tak nastolila ve staji iluzi diktatury. Ona si totiz mysli že ju všeci posluchaju, ale každy na ni sere.”
“Jak su koně venku tak eště chvilu postavam před staju ve svojem vyčleněnem prostoru pro zavrženihodne uživatele nikotynovych trubek, bo majitelka aj ta jeji mini kopie nekuři. No, aspoň ne cigarety. Aspoň mužu sledovat co se děje venku v areně. Koňa te male věci nastrojil fotograf a jak kolem mňa prochazeli tak se na mňa enem tak hnusně podivala, jak by mi chtěla nechat explodovat hlavu, a zakašlala. Na to sem sa začal modlit za teho koňa co ide prznit a roba zrudla jak sopka před explozu. Chvilu se zamyšlala jak na princeznu se svojima proporcema vyleze a tak sem jak spravny gentleman reagoval že přinesu žebř. Ta se na podpatku otočila, až malem vyrobila v zamecke dlažbě diru do Australie, a pronesla že ji to mam přiště řict do oči a ne za zadama. No, ja by som rad ale ten muj favorit ma enem pul nadrže tak to nebudu zkušat bo bych tam asi nedojel.”
“Když se na princeznu konečně vyškrabala, a malem při tym vcucla fotografa prdelou jak se ji snažil pomoct, kobyla si vydatně povzdechla a z jejich rovnych zad se hned vyrobilo take ukazkove učko jake nas učili psat v prvni třide. Jak došly do areny, princezna už měla kroky těžke jak haviř co ide domu z dvanactky. Tak sem na ni šibalsky mrknul aby věděla že pak dostane štědry přiděl kokin a hned se trochu vzchopila. Fotograf začal litat po areně, jak Ščasný podel pomezni čary když Sparta dostane gol, a omračovat princeznu svojim přistrojem. Kura, roba toho chlapa musi byt strašny chudak jestli je ten jeho objektiv kompenzaca. Tolik čisel nema ani jackpot sportky. Už se na to nemužu ani divat tak idu rači těm chacharum vykydat boxy.”
