24/06/2025
+Bohunka září 2006(2005) - 23. 6. 2025, 1,45 hod.
Neměla jsem sílu napsat o Bohunce dřív. Během měsíce odešly do nebe 3 kočičky-Sanny(rakovina střev), Aranka(selhání ledvin) a Bohunka(rakovina štítné žlázy). Nevím přesně, kdy se narodila, vzala jsem si ji, když jí byl rok, možná dva a měla už 5 koťat. Životní příběh Bohunky je spojený s dalšími dvěma kocourky. Všichni měli majitele, ale byly to kočky ulice, bez péče, bez jídla, hubené a špinavé, se všemi neduhy bezprizorních kočiček. Denně jsem je krmila, chodili pravidelně každé ráno. Schwestíček najednou nepřišel, našla jsem ho až 3. den ležet na cestě s ošklivě zraněnou nohou. V náruči jsem ho nesla našim sousedům, kterým patřil. So**ed mě vyhodil, že ani neví, jak jejich kocour vypadá, protože k nim na dvorek chodí několik koček🙈. Lhal a bylo jasné, že mu nehodlá pomoct a kocourek tak přibyl do mé smečky na trvalo. Bylo 22 h., ale ještě vnoci přijel veterinář a operoval ho přímo u nás. Zranění odpovídalo chycení do pasti, maso hnilo, odpadávalo, obnažily se kosti, probíhala sepse. Verdikt zněl "nepřežije 24 hod.". Přežil, byl to mladý kocour, ale hrozila amputace. Denně převazy v narkóze, později se čas převazů prodlužoval. Tkáň začala růst, objevily se cévky, převazovala jsem už bez narkózy speciálními obvazy, noha se pozvolna obalovala tkání. Kocourek držel, věděl, že mu pomáhám. Po 2 měsících jsem mu vyrobila botičku z Kinder vajíčka, aby na nohu mohl šlapat. Chodil po domě a klapal, jak na podpadcích :-). Aby nebyl sám a měl k sobě někoho, koho zná(byl v karanténě), vzala jsem z ulice i vyhublou Bohunku. Pak ale nepřišel druhý kocourek a po několika dnech jsem ho našla ležet bezvládného před domem, připlazil se z posledních sil. Zrzeček byl kápo ulice, ač drobný, všichni z něho měli respekt. Vyléčila jsem ho, ale vyšetření prokázalo cukrovku. Píchala jsem inzulín a denně brala krev na kontrolu cukru. Zůstal u mě, stejně, jako Schwestík a tak se setkali 2 sokové z ulice. Schwestíkovi jsem zachránila nejen život, ale i nohu a musel se amputovat jen odumřelý malíček. A pak to přišlo. 2 kocouři, kteří se doposud respektovali, se do sebe pustili-bojovali o mou přízeň. Rvačka, jako hrom, utržila jsem spoustu škrábanců, abych je dostala od sebe. Rvali se tak, že Zrzek přišel o špičák, který zůstal ve vyléčené noze Schwestíka. A léčila jsem nanovo. Oba už byli zdravotně ve stavu, kdy bylo možné je vykastrovat a byl klid. Bohunka je hlídala a když bylo třeba, zakročila. Patřila pánovi na naší ulici, který utýral desítky zvířat-kočky, psy, krávy, prasata, koně, králíky...Příkazy KVS ignoroval, na kostru mrtvé krávy jsem se z okna dívala celý rok😡. Bohunku jsem mu jednoduše ukradla a když to zjistil, chtěl ji zpět. Nedala jsem ji. Později jsem zjistila, že mu patří i Zrzek, ale toho ani nehledal. Jak už to bývá, věčně hladové kočky, které se najednou dostanou k pravidelné stravě, baští za 4. Shwestíčkovi se to stalo osudným, selhaly mu játra. Spokojeného života si užil jen 3 roky, jeho bráška, kterého jsem taky krmila, nenávratně zmizel. Zrzečkova cukrovka přestala reagovat na inzulín, příčina se zjistila až po dlouhé době, když začal mít problémy. Nádor slinivky. Následovala operace a bylo dohodnuto, že pokud nebude šance, nebudeme ho už budit z narkózy. Nikdy nezapomenu, jak jsem se dívala do jeho otevřené břišní dutiny, viděla jsem, jak mu tlouklo srdíčko a musela jsem rozhodnout o odchodu mé lásky s pomněnkovýma očima. Strávil se mnou 5 let spokojeného života, kolik měl let, netuším, ale byl už starší. Zůstala jen Bohunka. Veselá kočička, vděčná za všechno, kamarádská a rázná, když se někdo přiblížil k její misce. Trpěla až chorobnou žravostí. Dotáhla to až na 5 kg, drobná postavou vypadala, jak kuželka-velké bříško a malá hlavička. Byla zdravá do 15 let než si při šplhání přivodila ošklivé zranění, které snížilo její imunitu. Následovala viróza, operace rakoviny oušek, kožní problémy, chronický průjem a nakonec hyperthyreoza. Vše jsme spolu zvládly i když před 3 lety už mi ji smrt chtěla vzít. Letos v zimě začala pokašlávat, kontrola na veterině nic neukázala. Bohunka začala špatně dýchat a z boule na krku se udělal nádor. Plíce na rtg vypadaly zle, ale pořád mohlo jít o zápal plic a nikoli o metastázy. Dýchání se horšilo, dostala atb a byla den v kyslíkovém stanu. Stav se nelepšil. Do poslední chvíle měla chuť k jídlu, ale už to neudýchala. Vnoci jsme jeli akutně na veterinu, jedna plíce zkolabovala, holčička už ušla jen 2 m, víc jí dech nedovolil. Byla to stálice, kterou nikdy nic nerozhodilo a ani v tomto stavu nechtěla odejít. V náruči už jsem držela jen slábnoucí tělíčko, chtěla zpět do přepravky, protože věděla, že v ní půjde domů....Odešla v ní, ale už ne živá. Do rána by nevydržela, musela jsem ji nechat odejít. Odpoledne se mi zdálo, že dýchá lépe, jedla s chutí, ale večer šel její stav náhle prudce dolů. Bohunko, promiň mi, nedokázala jsem víc a věřím, že už někde běháš se svými dávnými kamarády Zrzečkem a Schwestíčkem. Jen já si musím zvyknout, že už mi nečekáš u nohou na plnou misku a nevrníš v jednom kuse, abys mi poděkovala....
PS. Velké poděkování naší paní doktorce, která měla v posledních dnech Bohunku v péči a pomohla jí za duhu během neskutečných 3 vteřin.
