09/05/2026
Vracím se zpět aneb malá úvaha o životě.
Milí fanoušci našich zvířátek. Odmlčela jsem se na dlouhou dobu, ale nešlo to jinak. A protože všechno souvisí se vším, začínám s poněkud netradičním příspěvkem. Kdo sledoval tuto stránku pravidelně, jistě si vzpomene, že jsem si vloni v září při práci způsobila těžký úraz, po kterém následovala operace. Další operace mě čeká na podzim, protože léčba přinesla následné komplikace. Noha stále není v pořádku i když vozíček jsem dávno odložila a snažím se chodit bez berlí. Při operaci došlo k porušení nervů, nohu necítím a hlavně v době, kdy jsem se učila znovu chodit, to šeredně odskákala páteř, kyčle, kolena, ramena a dokonce i oči. I přes každodenní bolesti jsem se už dávno, dle možností , vrátila k práci u zvířátek a doháním to, co jsem nemohla udělat na podzim + to, co je třeba udělat vždy na jaře, tedy pořádný úklid po zimě, obnovu zeleně ve výbězích, opravy a taky současně s tím budovat nové věci. O tom ale více v dalším příspěvku. Když se člověk ocitne náhle v situaci, kdy je odkázaný na pomoc druhých, začne rychle přehodnocovat své priority. Měsíc v nemocnici, další 2 měsíce v posteli doma-to se aktivní člověk, jako jsem já, opravdu nudí. A i přes bolesti, na které nepomáhají ani opioidy, v bezesných nocích přemýšlí.... Každý den nemylosrdně urazuje realitu a nastavuje zrcadlo vašemu dosavadnímu životu. Vlastně bych měla být osudu za takové poučení vděčná, protože jsem neznala nic jiného než práci, pomoc druhým a sebe odsouvala až na poslední místo. Byla jsem, jak rozjetý vlak, ze kterého nešlo vyskočit, a ten v jedné chvíli vykolejil.Právě ta bezmoc a závislost na jiných po úrazu, mi otevřela oči a začala jsem s čistkou a změnami v životě. Zjistila jsem, že někteří lidé v mém okolí nejsou přáteli, ale "přáteli", uvědomila jsem si, že na prvním místě musím být já, protože zvířátka jsou na mé péči závislá. Celé ty měsíce, co jsem mlčela, jsem podnikala změny a další ještě budou. Především jsem se musela změnit já a přiznávám, že to pro workoholika nebylo a není lehké. Ve stejné době se vyskytly vážné rodinné problémy, které denně řeším a kvůli kterým jsem se musela odstěhovat z domova a za zvířátky dojíždím. Je to časově, psychicky i fyzicky velmi náročné, ale o chlupáčky i opeřence je postaráno. I tato situace mi otevřela oči a ukázala, čeho se vyvarovat, komu se vyhnout a co dělat nebo nedělat, co je životně důležité a co může klidně počkat. Momentálně žiju tak, že nevím, co přijde následující hodinu, ale nic nevzdávám a věřím, že se karty jednoho dne obrátí k lepšímu. Tolik k vysvětlení mé odmlky a prosím, dávejte na sebe všichni pozor, protože život se vám může změnit ve vteřině a máte-li ve svém okolí špatné lidi, je to o to horší. Přidávám pár fotek, jak šel čas od loňského září do teď.
--
