30/03/2026
Davídek
Davídka jsem nikdy nechtěla ukazovat tak, jak vypadá. Jak skončil po tom všem utrpení. Nechtěla jsem, aby se mu někdo vysmíval. Prostě se mi něco takového nechtělo číst. Chtěla jsem ho chránit, protože jenom já vím nejlíp, čím jsme si prošli. No ale teď už je tolik hrůz po internetu, že i Davídkova tvář je proti tomu slabý odvar. Myslím si, že po tom, co píšu, si snad nic ani ten největší magor nedovolí, no zkus to! Davídek je moje krásné zlatíčko, miluju ho a jsem ráda, že tu pořád je ❤️
Přišel k nám už kdysi dávno se svojí maminkou i se svými
malými sourozenci. Davídek ale neměl moc štěstí ohledně zdraví, asi po roce
a půl začal být permanentně nemocný, pořád bylo něco, hlavně rýma.
Vždycky hodně zhubnul a musel dostávat Zylexis, aby se vzchopil a trochu přibral. Ale aspoň něco pomáhalo. Před osmi lety se mu začaly dělat stroupky na nose, a ty se pomalu zvětšovaly. Veterináři nevěděli, co s tím, v laboratoři nenašli nic výjimečného. Davídek musel brát dva roky širokospektrální antibiotika, aby se ty
strupy tolik nerozlézaly. Zprvu to pomáhalo, pak už méně, zhoršení nastávalo vždy s podzimem. Mazala jsem mu nos x mastičkami a bojovali jsme o každý kousek zdravé kůže. Hrozilo to nejhorší, kdyby strupy došly až k očím. Mezitím spousta kontrol, po kterých naděje spíš pohasínala. Strupy byly časem nejen větší, ale i agresivnější, užíraly Davídkovi nosánek pomalu, ale jistě od jeho špičky.
Samozřejmě ho to svědilo a jednou si rozškrábnul nos a měl ho z jedné strany nateklý a velký jako trumpetu. Musely se vzít vzorky a poslat do laboratoře. Dobral léky a při kontrole se mu už zase začaly rozlézat strupy až k očím. A tenkrát jsem chtěla vzít ještě vzorky přímo zpod těch strupů. Stalo se a konečně se zjistilo, proč se tvořily. Bylo nám napsáno: ve stěru jsme jako majoritní agens detekovali Porphyromonas gualae, což je typicky ústní anaerob, žijící v dentoalveolárních chobotech, přemnožující se u afekcí parodontu.
Davídek, chudinka malá, dostal hned další léky a já si konečně malinko oddechla, že už snad bude utrpení konec. Pár týdnů uteklo a nosánek byl čistý a kůžička také , ale rýma mu zůstala dodnes. Je to pět let zpátky a od té doby žádné léky nebral. Je pořád hubený, ale třeba konzervy a maso papká dobře. Kdysi se více mazlil, bohužel i to je daň za jeho léčbu. Musím si ho odchytit v pelíšku a vzít na klín, pak vrní jak motůrek.
Davídkovi bude v květnu už 13 let. Trpěl dost a já s ním. Kolikrát už jsem myslela, že bude konec, protože zhubnul a říkala
jsem si, jak je svět k němu nespravedlivý. Ale vždycky to nějak zvládnul. Říkám mu, že se mi líbí, že je krásný
i tak, což je. Jiní přišli i o život, ne jen o nos.
