05/01/2025
Vážení a milí, někteří z vás mají možná mezi svými blízkými či přáteli někoho, kdo by si letos rád pořídil pejska. Proto si dovolím toto zamyšlení nad zodpovědným přístupem (text je převzatý a doplněný) a pokud usoudíte, že by se tyto informace mohly někomu hodit, můžete sdílet.
⬇️⬇️⬇️
Pravidelně se na facebooku a bazarových serverech, někde mezi starou lednicí a cvičebním strojem, objevují nabídky ‚daruji psa‘. Někdy je tam věta o těžkém srdci, někdy se hledá láskyplný domov či se daruje do dobrých rukou a někdy se dozvíme jen jméno psa a místo, kde se nachází.
V tuto chvíli na řadu přichází komentáře. A mezi těmi právem rozezlenými, se často objevují i takové, kteří se současného majitele snaží chápat a hájit. Vypouští přitom do klávesnice podivné věty jako ‚lidi, buďte rádi, že ho nedal do útulku‘, ‚buďme rádi, že ho někde neuvázal‘ a taky ‚on byl určitě ve špatné situaci, jinak by to přece neudělal‘.
Pojďme tedy trochu do reality.
Pokud pes začal být z nějakého důvodu nepohodlný, nelze ho jen tak odložit do útulku. Záchytné kotce nebo útulek provozovaný městem psa od majitele nepřevezme, je totiž určený pro zvířata bezprizorní, tj. bez majitele. Smluvní útulky psa od majitele převezmou, ale za jeho pobyt za mříží je třeba zaplatit a stovka to opravdu není. Na jejich webech lze ale často najít informaci, že z důvodu kapacity převzetí od majitele není možné. A spolky a azyly mají na stole desítky žádostí a jsou neustále plné.
A uvázat kdesi psa je trestný čin a za to, že to dotyčný neudělal, ho snad nebudeme plácat po zádech.
Člověk, který si odložil poptávku po novém domově, udělal jen to nejsnazší, co udělat mohl. Napsal příspěvek, který ho nic nestál.
90% lidí opouštějících psa nemá žádné vážné důvody, to je holý fakt. Můžete to popírat jak chcete, ale realita je zkrátka taková.
Pokud někdy převezmete psa od majitele, který se oháněl vážnými důvody, až moc často zjistíte, že pes má prošlé očkování, není v dobré kondici a výživovém stavu, má pošramocenou psychiku a výchova se rovná nule.
Lidé prostě opouští, protože se pro ně pes stal z nějakého důvodu přítěží. Za vážnými důvody, akutní rodinnou situací a těžkým srdcem se nejčastěji schovává jenom to, že na psa přestal být čas, pes vyrostl, pes se nevychoval, pes nás už nebaví a pes nám překáží.
Dám příklad jedné z častých výmluv, které se okolí snaží chápat. Maminka dítěte hledá umístění pro svého křížence (odhaduji to na staforda nebo ovčáka nejasného původu), protože se jí pejsek oháněl po robátku. To přece musíme všichni chápat, pes musí z domu. Když se takového stvoření ovšem ujmete, zjistíte, že pejsek absolutně netuší, čí je a dokonce ani co je to vodítko. Někdo ho prostě nechal růst jako kůl v plotě, bez políbení jakoukoliv výchovou nebo vedením, bez jakéhokoliv věnování se mu a potom se ho prostě zbavil. Protože začal dělat problémy. Ano, nevychovaní psi dělají problémy.
Jiný člověk se zase stěhoval a čivava se do menšího bytu už prostě nevešla a jinému zase pes vyrostl a po inzerátu plném slov o těžkém srdci a slzách byl daný člověk po chvíli viděn se psem jiným.
Takových příběhů vám spolky a útulky odvypráví tisíce. Za to příběhy, kde figurovaly opravdu vážné důvody (dejme tomu vážná nemoc, kdy se majitel nadále není schopen ani při sebevětší vůli postarat), by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Máme tu opravdu velký problém. Člověk si může pořídit zvíře stejně snadno jako láhev vína a od toho se všechno další odvíjí.
Opravdový průser je pořizování si velkých a silných plemen bez zkušenosti a zájmu o to, co daný pes potřebuje. Protože je přece hezkej na fotce/já s ním budu vypadat drsňácky/stylově/mám malý p***s a kompenzuji si to hustým psem/dosaďte si, co chcete. Z bezmyšlenkovitého pořízení si velkého silného plemene se nám rodí řady odložených problematických psů, pro které nemáme žádné systémové řešení, protože stát předpokládá, že je majitel povinen se postarat. Nežije zde tisíce rodin, schopné takového psa převzít ani tisíce dobrovolníků, kteří jsou schopni s takovým psem pracovat a napravit, co jiný pokazil. Zkrátka je není kam dávat.
Pojďme si tedy připomenout, jak si pořizovat zvíře civilizovaně a jako normální, zodpovědný člověk:
1. Napadne mě, že bych si možná rád pořídil čtyřnohého kamaráda.
2. Nějakou dobu o tom uvažuji a přemýšlím, jestli zvládnu se zvířetem 15 let naprosto všechno od stěhování, změnu zaměstnání, výpověď a nedostatek financí, přes dítě, nemoc, louže, roztrhaný boty a sežranou sedačku. Mám dostatek financí na nákup kvalitního krmiva a zajištění veterinární péče. Vím, kdo se mi o psa postará, když pojedu na dovolenou, služební cestu nebo budu muset do nemocnice. A pro případ složitých životních situací mám připravený scénář, jak se o psa postarám.
3. Popřemýšlím, co jsem schopný psovi nabídnout a jaký je můj životní styl. Pokud jsem typ ‚líný gaučák‘, nepořídím si borderku nebo loveckého psa. Pokud jsem ‚flegmouš, co neřeší výchovu‘ nebo nemám s výchovou zkušenosti, nepořídím si bulla ani dogu. Pokud je mi 90 let, nepořídím si štěňátko a tak dále.
4. Znovu se zamyslím a vybírám si rasu podle povahy a potřeb plemene a ne podle vzhledu.
5. Pokud si chci koupit štěňátko, zajímám se o původ psa a nepořizuji si štěně z množírny.
6. Čtu a zjišťuji si informace a na příchod se připravuji.
7. Pracuji s ním, vychovávám a dám mu vyžití, které potřebuje.
Prostě se nechovejme jako nezodpovědní idioti. Pes není skříň, kterou kam postavíte, tam ji najdete a kterou můžete vyhodit do kontejneru, až se vám přestane líbit.
