14/11/2025
Dnes jsme se rozloučili s nejstarší členkou naší smečky – Agnes.
Moje milovaná, nenahraditelná Agnes. Dnes potemněla země, ale rozjasnilo se nebe a otevřela se nebeská brána. Bez jakýchkoliv pochyb jsi byla přijata do psího nebe. Tak hodných, oddaných a skvělých pejsků není mnoho – a ty jsi byla jedním z nich.
Celých patnáct let a kousek jsi mi byla vším, Agnes — mojí radostí, jistotou, i srdcem, které vedle toho mého tlouklo patnáct krásných let. Byla jsi jako můj stín, vždy při mně. A i když už tvé tlapky neklapou vedle mých, neseš se dál ve mně — jako teplo, které nikdy nezhasne.
Je to jen pár hodin a náš domek je bez tebe nepopsatelně prázdný. Tvůj pelíšek zeje prázdnotou a holky, které jsi mi tu nechala, jako by pořád čekaly, kdy si do něj znovu vlezeš. Molly tě tak strašně přemlouvala, abys ještě neodcházela, chtěla si s tebou hrát a škádlit tě… Ale musíme přijmout tu krutou pravdu a hladit tě už jen v našich myšlenkách. Ani těch patnáct let nebylo dost dlouhých na to, abychom se tě nabažili.
„Sbohem, milovaná Agnes. Navždy zůstaneš otiskem v mém srdci, který čas nikdy nesmaže.“
„Běž, moje holčičko, tam, kde už nic nebolí — láska tě k nám vždycky dovede zpátky.“
