01/10/2026
Udělali jsme si před týdnem celozávodní výlet do Netřebic hned za třema Rally obedience zkouškama.
Nastoupila celá chovatelská stanice Wepwawet od nejmladší po nejstaršího, psovod si odchodil svůj osobní rekord 3x2 parkury a pokud si to bude přes svůj věk pamatovat i za měsíc a dál, tak tohle už nikdy neudělá znovu 😃
Ainé vstoupila do nové třídy RO2 jako naprostý nováček a do své premiérové role se vžila natolik,že zapomněla i to, jak se chodí. Celé 4 minuty a 15 sekund jsme posléze věnovaly tomu, abychom si to připomněly, takže jsme se samou pílí časově vyautovaly. Naštěstí. Bodové srážky zaměstnaly zapisovatelku natolik, že ty dva tucty bodů, co nám zbyly, překonaly hned dvojnásobně náš stávající rekord minima získaných bodů 🫣... Druhý parkur se již nesl ve znamení naděje, že se Ainé rozpomněla, co tam ten den vlastně děláme, a dostala celých 66 bodů. U Aine díky bohu platí, že čím horší start v nové třídě, tím hezčí výsledky na jejím konci.... 😌
Pak nám naštěstí pro Ainé klekla baterka u auta, takže na její soukromé Waterloo u Netřebic bylo rázem zapomenuto. Celkově je to totiž prima situace, kterou si užijete do dna, protože víte, že máte před sebou ještě čtyři další zkoušky se dvěma psy, co jsou za devatero zatáčkama a polema. Tak jsem poprosila o asistenci Pavla Kamrádová, která okem nemrkla - vrátila se totiž domu ve dvě ráno a vstávala na celodenní maraton v šest - a zapůjčila svůj vůz. To je servis, co? 😍 Taky byste chtěli takovou trenérku, co?😌 Smolík, bydlí tady 😛 Doma jsem vyložila Ainé a naložila Cecilku, 50 metrů prodlužovačky, nabíječku a nářadí. Za devatero zatáčkama a devatero polema jsem zjistila, že se mělo vše, s výjimkou Cecilky, přikurtovat 🙈... Poté, co jsem vypletla Cecilku z prodlužovačky, už to byla vlastně nuda: Cecil je pravý opak své matky, takže chodí jednotlivé třídy sestupně, nejlíp na začátku a pak už jen hůř a hůř. V RO1 si šla poprvé celkem hezky v obou parkurech pro více než 80bodů, což je na ní vlastně výkon.... 🎉
Pak jsem teda nahlásila, že odvážím Cecilku a jedu pro Artura. Kdosi z dalších účastníků zkoušek neznalý příběhu s autobaterkou se zeptal, zda má každý můj pes vlastní auto 🤣 V dané konstelaci mě ten dotaz vlastně dojal 😅 Je pravda, že tento koncept vybavení chovatelské stanice mne dosud míjel, ale nechávám se unést představou, že jednou, jednou, až chovem psů zbohatnu, tomu tak bude ‼️
Artur šel pak poprvé veterány, protože veteráni nikam nespěchají a strategie co karta, to cca hrst piškotů je jeho nejoblíbenější (přehráním, šlo o max. 2 kusy) ... Trochu jej zklamalo, že v parkuru nebyl jeho nejoblíbenější stařešinský cvik lehni, který ve své volné sestavě cvičí i s vložkou "a teď si lehnu na záda a drbejte mi bříško", což na parkuru působí neseriózně, zvláště když se tomu směje i rozhodčí a zapisovatel... Artur se u tohoto cviku pravidelně odmítá zvednout a pokračovat dál, takže dotaz do pléna: Zkoušeli jste někdy otočit a zvednout ze země 62 kilo na veřejnosti? Nějaké zaručené tipy? 😀 Za druhý parkur pak hrdina dne dostal krásných 💯 bodů, tj.plný počet. Je to borec. Starej, ale borec.
No a pak zazvonil konec, baterka se, sviňa jedna, nějakým zázrakem dobila, a jeli jsme domů.... 🍀
