12/05/2026
Slovy klasika: Rozmáhá se nám tu takový nešvar...
Vím, že mne sledují i lidé, kteří nejsou mými klienty, proto si dovolím se tu už trošku vyvztekat, třeba některým nastavím zrcadlo.
Když volají naši klienti, snažíme se s termínem vyhovět dle závažnosti situace a vybavení tak, jak je to možné, aby nebylo ohroženo zdraví mazlíčka, ale také naše psychické zdraví. Přeci jen je pacient určitý závazek, fungujeme na principu nějaké elementární vzájemné důvěry, mnoho klientů chodí už hodně let a v podstatě už se s délkou praxe posouvám do kategorie, kdy některé pacienty provázím od mláděte až do konce. A když se pak hlásíte s novým mazlíčkem, je to tak nějak signál, že to asi nedělám úplně blbě.
A pak jsou tu tací, co k nám běžně nechodí, ale slušně se domluví, když potřebují zástup za svého veterináře. V pořádku, opět vyhovíme dle možností po zvážení potřebného vybavení (například zlomeniny automaticky odkazujeme na kolegy s rtg), často na úkor svého volna, kdy se zpozdí objednávkový systém a my můžeme zapomenout na to, že půjdeme domů včas.
A zvláštní kategorie, o které je tu dnes primárně řeč jsou ti, kteří k nám nechodí a myslí si, že jim musíme vyhovět nejlépe teď, hned, okamžitě a s čímkoliv. Věřte, že nemusíme. Jestliže někdo volá, dožaduje se očkování v nějaký jím vybraný čas, ideálně za 10 minut (ale i kdyby zítra, to už je ve finále jedno) a podobně, protože jindy nemůže, je slušně informován, že to opravdu není možné, protože máme plný diář a je nabídnut alternativní termín. A když nás takový člověk po sdělení této informace pošle do prdele (ano, doslova, je to tak a za poslední dobu to dnes bylo asi počtvrté), stane se jediné: ihned po ukončení hovoru bude číslo okamžitě zablokováno a bude mi pak naprosto jedno, že se takový hulvát nedovolá už nikdy ani na běžné ošetření ani v době služby první pomoci. Základní slušnost ve společnosti se tak nějak vytrácí. Spousta lidí se do telefonu neobtěžuje ani představit, o dalších excesech ani nemluvě. Ale jsou věci, které nebudu tolerovat.
Veterináři jsou čím dál více vytížení - hlavně v době covidové mazlíčků výrazně přibylo, veterinářů je zhruba stejně, mnohde i méně a nároky majitelů rostou. Osobně za základní předpoklad nějaké péče o zvíře ze strany majitele považuji mít svého stálého veterináře. Což ovšem neznamená zjevit se u něj jednou za 5 let, protože "ono mu vlastně nic nebylo, tak proč bychom chodili". Zodpovědný majitel raději řeší prevenci než průšvihy (a stejně tak veterinář). U psů je přinejmenším povinná vakcinace, před kterou má být pes alespoň klinicky vyšetřen a už tehdy můžeme narazit na potenciální problém ke včasnému řešení. U koček není povinné vlastně nic, ale i obyčejné základní vyšetření jednou za rok by mělo být standardem. Bohužel ani zdaleka není. Pak se ale nelze divit, když na prevenci prdíte, že žádný veterinář nebude házet čapku do vzduchu, když najednou něco "bouchne" akutně a nikdo vás nebude chtít vzít. A už vůbec ne, když se chováte výše popsaným způsobem. Další věc je, že poměrně dost přibylo lidí, kteří svého psa absolutně nemají pod kontrolou, nezvládnou ho pořádně ani zafixovat nebo nedej bože nasadit košík a tam pak ani to základní vyšetření není možné aniž by veterinář riskoval úraz u sebe nebo svých zaměstnanců. A my nemáme povinnost nechat se pokousat nebo si zlámat ruce a podobné chuťovky.
Prostě pokud se k nám někdo chová jako "hovádko boží", reakce bude okamžitá a nekompromisní. Už stačilo.
