15/10/2024
2/3 Jak naše emoce ovlivňují vztah s koněm:
Nedávno jsem navštívila jednu mladou jezdkyni, která má se svou klisnou výjimečně blízký vztah. Její oddanost koním je obdivuhodná - tráví s nimi každý den, často i několikrát, a snaží se o ně starat zcela samostatně. Právě toto nasazení podle mě přispělo k vytvoření tak silného pouta mezi ní a klisnou, že ji zvíře vnímá téměř jako součást stáda.
Před tréninkem mě jezdkyně překvapila zprávou, že se s klisnou "něco stalo" a že ji vůbec nepoznává. Den předtím se na vyjížďce klisna chovala neobvykle - byla extrémně plachá, lekala se všeho kolem a dostávala se do stavů paniky, ze kterých ji bylo těžké dostat. Z klisny jsem cítila frustraci a zmatek.
Zpočátku jsem se domnívala, že problém může být v tom, že na klisně občas jezdí i majitelčiny kamarádky. Zaměřila jsem tedy trénink na techniky udržování pozornosti koně. Ačkoli se nám dařilo s pozorností pracovat, cítila jsem, že to není to pravé řešení.
O několik dní později jsme s majitelkou situaci znovu probraly. Zjistila jsem, že první známky neobvyklého chování se objevily při vyjížďce, kdy klisna začala útočit na kolemjdoucí lidi, auta a psy. Zeptala jsem se majitelky, zda se ten den nestalo něco, co by klisnu mohlo vést k pocitu, že ji musí chránit.
Majitelka se zamyslela a uvědomila si, že právě ten den se dozvěděla, jednu špatnou zprávu, kvůli které se zhatily několik týdnů připravované plány. Tato zpráva ji hluboce zasáhla.
Poradila jsem jí, aby si s klisnou promluvila jako s někým, kdo jí plně rozumí. Doporučila jsem, aby ji vzala stranou od ostatních koní, kde budou mít klid, a vysvětlila jí, že už je "velká holka", která nepotřebuje ochranu, protože se musí naučit postarat se sama o sebe. Zároveň jsem navrhla, aby klisně poděkovala za to, že ji na tuto skutečnost upozornila, a vyjádřila, jak si toho váží.
Několik dní po našem rozhovoru mi majitelka zavolala s radostnou zprávou - situace se dramaticky zlepšila a klisna se vrátila ke svému obvyklému chování.
Příběh je lehce upraven pro zachování soukromí.