A nespokojím se s odpovědí „protože to tak je.“, „protože se to tak dělá.“
Chci věcem rozumět, vědět, jak fungují. Stejné to mám i u psů. Hodně se ptám a také ráda vysvětluji. Chtěla bych, aby lidé pochopili, co a proč se psem dělají. Tato moje touha učit se mě stále „nutí“ hedat nové informace, pozorovat, učit se ze zkušeostí, číst a účastnit se všemožných seminářů. Díky tomu, že Trickinka se mno
u nesdílela nadšení pro agility. Jsem začala zjišťovat, co by šlo jinak. Zlom nastal s knížkou Jak trénovat nemožného psa a s rozhodnutím vydat se v čerstvých 14letech (v roce 2012) k Brnu na tábor Pozitivní motivace od A-Z. Poznala jsem tam skvělé lidi a tento přístup se mi tak zalíbl, že už jsem nechtěla trénovat psy jinak. Každý se vyvíjí, takže i můj přístup se postupem času mění. Pozoruji u sebe, že se čím dál tím více začínám, než jen na chování, zaměřovat také na emoce. Jak psí, tak lidské. Protože člověk a pes spolu tvoří tým. Každý můj pes a každý pes, který přijde na mou lekci, mě něco nového naučí, přiměje přemýšlet. Za to jsem moc ráda a mohu se tak stále učit novým věcem. 🙂
Těším se na Vás 🙂
