21/04/2026
Dnes je to týden, co tu Myšpulka není. Musím říct, že od smrti Mortýska mě žádný odchod tak nerozsekal. Možná proto, že mi ho často připomínal. Možná proto, že jsme spolu byli poslední půlrok sami. Možná proto, že byl poslední. A možná všechno dohromady. Můj pokojíček byl celý jeho, všude měl pelíšky, domečky, hračky... Byli jsme spolu téměř 24/7, všechno jsem podřizovala jemu. Někdy jsem tu u něj i spala, jen tak na zemi a budila se rozlámaná. Myšpulka nebyl můj nejmazlivější myšák, musel na mě mít náladu. Když ji neměl, vzal mou ruku jemně do zoubků a vyhodil ji z domečku. Občas spal hodně tvrdě, ale na cinknutí lžičky se smetánkem byl v mžiku vzhůru. A když dojedl, naložil mi na ni, co už nechtěl- zbytek okurky, skořápku od ořechu,... Byl dokonale čistotný, dokud zvládal, chodil vzorně na záchůdek, ke konci aspoň na savé podložky, ale bylo vidět, že to pro něj není komfortní. Proto když zůstával ležet v počůraném pelíšku, věděla jsem, že jsme na konci cesty.
Spoustě lidí jsou potkani odporní, přitom to jsou tak dokonalá stvoření, co si vás omotají kolem prstu, a až když odejdou, uvědomíte si, co vše jste s nimi a pro ně dělali tak samozřejmě a rádi. Vaříte a automaticky odebíráte rýži, bramboru, těstovinu, než to osolíte. Dáváte jim kuličky vína a malinká rajčátka, protože jsou akorát do jejich ručiček a není nic roztomilejšího, než sledovat, jak je precizně loupou a slupku plivou kolem sebe. Nadávate jim za okousaný nábytek, a pak jste za něj vděční, protože je pro vás milovanou vzpomínkou. A tolik dalších věcí, které mi teď neskutečně chybí.
Po 23 letech jsem bez potkánka, to je víc než půlka života, a to se člověku zaryje do srdce sakra hluboko. Každé ráno jsem jako první vždycky zkontrolovala všechny myšáky, teď není koho. Žádné křumpání, jeden z nejvíc uklidňujících zvuků. Když některý potkánek odešel, vždy tu byli další, kteří dojedli načnuté mlsotky, používali hamaky a obývali klec. Tentokrát ne. Netuším jak a zda to zvládnu, zároveň mě ale Myšpulka utvrdil v tom, že už takovouhle bolest neunesu.
Jsem úplně marná. Bulím, kudy chodím, a spím s tvým pelíškem, ještě pořád voní tebou. Schovala jsem si trochu chloupků a míček, jenom jeden, všechny ostatní jsi dostal s sebou, neboj. Na levém prsteníčku mám snubák, na pravém jizvičku po kousanci od tebe (vím, že jsi nechtěl). Náhoda? Neexistuje.
Na shledanou Myšpulko Špulko, kéž je to brzy. 💔