23/07/2025
🚨 Prosím, zkroť si svého psa sám!
Začínám si čím dál častěji všímat, že se chování našich pacientů na veterině zhoršuje. Myslím tím, že jich čím dál víc není možné bezpečně vyšetřit, natož ošetřit. A ne, nemluvím o ,,bojových plemenech“ , ale je rozdíl, jestli po vás cvakne čivava nebo rotvajler.
U každého psa se rutinně ptám: „Nechá se vyšetřit- sáhnout na sebe?“ A čím dál častěji slyším odpovědi typu:
„Já nevím, spíš ne.“
„Když se mu něco nelíbí, tak se ožene.“
„No… snad jo… asi… možná.“
A tohle není o výjimečných případech. Tohle se děje prakticky denně. A nejde jen o primární agresi – je pochopitelné, že se pes na veterině bojí a jeho chování může být ovlivněno i bolestí. Ale není přijatelné, aby došlo k poranění lékaře nebo sestřičky.
Čím dál častěji majitel neumí vlastnímu psovi podat prášek, nedokáže mu sáhnout na packu. Ale když pak pes kulhá nebo má bolavé zuby, očekává, že my to nějak „zvládneme“.
Jenže tohle není magie, my neumíme psí řeč a už vůbec to není v pohodě, protože ,,my jsme na to přece zvyklí“.
Manipulace se psem je základ. Úplně stejný základ, jako naučit ho chodit na vodítku.
A pokud víte (nebo tušíte), že s vaším psem může být problém – přiznejte to. Přijďte s náhubkem. Řekněte nám to včas. Nečekejte, až někoho skutečně kousne.
A hlavně… přestaňte se tvářit, že „on je jinak hodný, on to jen nemá rád“. Věřte, že my to taky nemáme rádi.
Pokud chcete ošetřit, musíte nám to umožnit, a to tak, aby to pro nás bylo proveditelné a hlavně bezpečné – ať už to v praxi znamená košík, nebo sedaci.
