14/04/2025
Noviny se plní články o tom, že problematický jedinec plemene American Bully XL zabil svého nového majitele, který se ho ujal po pokousání původních majitelů. Po letmém zhlédnutí mi je smutno nad soudností většiny komentujících.
Ježiši, ubohý pejsek. Potřebuje lásku! On za to nemůže.
Majitel ho určitě udeřil! Zasloužil si to.
Pes nezaútočí bez důvodu. Trest padl tam, kam padnout měl.
Neutrácejte ho. Chudáček musí dostat porozumění....
To je na tom lidská populace vážně tak špatně s akceptováním reality? Miluju psy. Jsem hrdá na svojí práci a neskutečně mě baví. Ale pes není miminko. Je to zvíře. Potřebuje mít jasně danou hierarchii ve své smečce. Tedy v rodině. A pokud si myslíte, že pes potřebuje k výchově pouze lásku, pusťte si, jak funguje výchova ve smečce vlků, když tam někdo rebeluje. Moderní, pouze pozitivní výchovy jsou reklamní chytáky pro naivní laiky. Neříkám, že je pozitivní přístup špatný. Je základ minimálně pro všechny štěňata v počátku a převažující, nedílnou součástí výcviku po celý život. Jen je dobré mít soudnost a vědět, že jsou situace, kdy musím reagovat adekvátně a spravedlivě a s tou lásenkou a pozitivností pro tu chvíli přestat, než vychovám z pejsánka nebezpečnou šelmu neakceptující autoritu.
Nejsem odpůrce tohoto nového plemene. Prošli mi rukama 3 psi. Žádný nevykazoval ani náznak agresivity. Naopak to jsou dobrosrdeční trumbelíni. Jedná se však o neuznané plemeno. Tedy ve svém důsledku o křížence bez řádného, lety kontrolovaného chovu. V žádném plemeni není jedinec jako jedinec. Ale v tomto případě díky větší nesourodosti a nevyrovnanosti charakteristických rysů je pravděpodobnost netypické povahy o něco vyšší. A o to více se zájemci o takové plemeno musí pídit po znalostech o chovateli a nejbližších příbuzných. A nadále nepodcenit výchovu tak majestátního, silného psa. Ono nasraná čivava sice není příjemná, ale alespoň Vás nezabije. Většina náznaků zatím ještě nevinně agresivního chování se vyskytne nezřídka už u 3-6 měsíčních štěňat, kdy je tyto drobné testy, co jim projde, velmi jednoduché správně vyřešit. S přibývajícím věkem, silou, sebevědomím a pokusama, které jim prošly, je to jen a jen horší.
Tady Vám zkopíruju jeden komentář majitelky labilního, zachráněného, problematického psa, která velmi dobře vystihla realitu života s takovým psem: "Mám doma psa, co pokousal několik lidí, než se ke mně dostal a když má ty svoje záchvaty a musím ho na vycházce vyvěsit, tak mi lidi nadávají, že ho týrám, ale když jim řeknu, že někoho pokousal a ať mi to přijdou ukázat, jak to s ním umí, tak se nikdo nehlásí. Včera jsem byla u našich a rodiče pos*ali pravidla krmení. Takže jsem ho zchmatla, aby nezaútočil. Pejsek předvedl hysterák na obojku a můj otec cholerik začal v té situaci řvát, že mu ubližuji. Říkám mu klidným hlasem: "Přestaň řvát a vypadněte odsud." A on ať ho okamžitě pustím. Tak mu vysvětluji, že pokud ho tam pustím, tak nás všechny pokouše. A samozřejmě řval, že pejskovi ubližuji. Tak jsem se snažila říct, ať toho nechá. No a pes mi pomalu začal vykluzovat. Protože jak furt otec řval, tak to zhoršoval. Nakonec jsem ho neudržela. A co myslíte, že se stalo...? Vyklouzl. Šel po mně! Já kopla do vzduchu před něj, aby mě nedostal a on šel po mámě. Tak jsem odlákala pozornost a nakázala mamce ať se zavře v kuchyni. To stejné s otcem. Poslala jsem je pryč a zavřít dveře. On tam na mě chvíli cenil zuby a pak se uklidnil. Připnula jsem ho na vodítko a už byl ok a normální. Toho psa sem dotáhla jedna z těch pošahaných organizací z Rumunska a skončil u mě, protože to s ním nedávali. A to ho chtěli dát lidem do adopce se lživými inzeráty, že pejsek je do rodiny k dětem. Rozhodně si neberte psa o kterém nic nevíte. A pokud chcete adoptovat z útulku, zjistěte si o tom útulku a i udělejte seznamovačky Vás a psa. A tohoto agresivního psa z Prachatic by opravdu měli utratit. Ten co mám já není ani tak velký a stejně to není legrace. Je to obrovská zodpovědnost, psychický tlak a rizikové mít takové zvíře. Musíte dodržovat neustále určitá pravidla...pochybuji, že ti co zde chtějí psa a jeho život zachovat, že by si ho vzali domů. A ten kdo se takových psů bojí, tak s nimi nemůže pracovat. Je to riziko! Navíc ten pes cítí strach z potu. Musí člověk jednat rychle a klidně s takovým zvířetem, ale pakliže je větší a těžší, tak jste v pytli."
PS: video je ilustrační. Tenhle jedinec rozhodně nikoho nezabil. Byl u mě na výcvik a dále je pravidelný parťák na hlídání. Je nebezpečný maximálně svojí váhou při dokazování své vroucí lásky.
