10/07/2021
Ze života chovatele, aneb ranní východ slunce stylově...
To si tak v noci makam na večerní šichtě, s vděčností ulehnu do pelechu v půl třetí nad ránem... spokojeně spím, když tu náhle mě vzbudí podezřelé zvuky vycházející ze skříně, připomínající ptáčka vletleho do bytu ... Sluníčko zrovna prosvitilo pokoj do růžova a protože mě ten zvuk neskutečně štval, a taky proto, že máme rádi zvířata, že jo, jsem teda vylezla a skříň otevřela. Nikde nic, ticho. Hm, hrabe ti nebo harasi ve věži, pomyslela jsem si a placla sebou zpátky do peřin. Sotva za minutu zvuky pokračovaly. Divný tyjo... Vole, máš doma křečky! Seplo mi, oslepila jsem od sebe i druhý voko a valila jsem s podezřením, že mohla dcera nechat některého z křečků volně běhat, kontrolovat klece... Všechny klece zavřené, křečci cuceli co tam jako dělám v pro ně pozdní hodinu a tak jsem sama sobě pomyslně lepla facana za plašení. Ve skříni ticho, nikde nic. Fajn. Lehnu a za chvíli opět zvuk. Fajn. Čas prohrabat skříň. Už mě to neba. Poslouchaje kde se co hne vytahuju od začátku koróny nevyužité spacáky, karimatky... Když tu náhle na mě vykoukne rezavá hlava. Majulo, co tu sakra děláš?! Beru křečka, který se zdál se svou vycházkou zcela spokojen a mířím ke kleci. Zavřená. Jak ses tam teda dostala? Na první pohled do klece nikde nic podezřelého... Ovšem stačilo kouknout ZA domeček... Spánku zmar, jde se do práce. Někdo ty obludy živit musí. 🤣🤪😓
