26/10/2026
Moc super a taky aktuální článek!
Prosím, vybírejte pečlivě, komu se se svým psem svěříte do rukou ohledně výcviku. Sociální sítě dávají lidem do rukou mocný nástroj, v podstatě kdokoliv se může prezentovat jakkoliv.
Změna chování je proces, který vyžaduje čas. Neexistují instantní řešení a zázraky. Pes tahá na vodítku? Vyjíždí po jiných psech? Ničí věci? Protože každé chování má svou příčinu, nejde o něm přemýšlet jako o nepříjemnosti, která se musí rychle opravit. Ne kvůli pohodě psa, ale kvůli lidskému pohodlí. Bohužel spousta lidí nehledá u trenérů pomoc se změnou chování (a to i svého, protože člověk a pes tvoří tým), hledá radu, kde má pes vypínač.
Na jednu stranu je to pochopitelné. Každý z nás, kdo si zažil rozkousané věci, loužičky v posteli, pády kvůli bezhlavě táhnoucímu psu, konflikty s okolím kvůli agresivitě psa, by měl radši idylické soužití na bázi nekonečného respektu a telepatie. Jenže věci nikdy nejsou ideální. Někdy je lepší si psa nepořizovat, pokud víte, že vás narušení plánů a pohody příliš vyhazuje z konceptu. Neberte to tak, že vás někdo mistruje a dělá z vás blbce, udělejte to kvůli svému vnitřnímu klidu. Vždycky můžete jít venčit do útulku, pohlídat psa známým a tak podobně.
Zvlášť u psů adoptovaných z útulku se může projevit řada ne zcela příjemných překvapení. Pejsek se najednou chová jinak, bojí se, nebo si vás naopak extrémně hlídá a snaží se od vás odehnat domnělé konkurenty. Změna vyžaduje čas. Tlakem nikoho do pohody nedostaneme.
I když psi nejsou lidé, jsou nám blízko. A proto není na škodu si čas od času připomenout, kolik času a úsilí nás stálo změnit naše zvyky. Jak těžké je přestat kouřit, začít cvičit, nebo si přestat dokola něco vyčítat a přijmout se, jací jsme. Některé věci jsou celoživotní proces a není to bug, je to feature. Můžeme se snažit stát nejlepšími verzemi sami sebe, nejsme a nebudeme instantně dokonalí. Bylo by to nakonec asi dost strašidelné a taky pekelně nudné :)
Psi nám v tomhle procesu zrání a objevování mohou pomáhat a jsou naším zrcadlem. I proto není kam spěchat a nemá smysl rvát to na sílu. Vypnout svůj vnitřní hlas a motor se ve výsledku šeredně nevyplácí. Asi všichni máme zkušenost, kdy nám intuice nebo blbá náhoda zabránily udělat něco, co by nám ve výsledku ublížilo.
A proto, prosím, zkusme vnímat svět v co největší šíři a laskavosti. Nevypínejme projevy strachu nebo neklidu jen proto, že nám nesedí do představ o dokonalém světě. Neberme je jako něčí chybu a selhání. Emoce jsou nej(u)přím(n)ějším vyjádřením autentického prožívání, nelžou, mají svou moudrost. Chrání nás a současně nám dávají i radost ze života. Proto vypnutím jedněch narušíme i projev dalších.
Takže, nevypínejme se, učme se spolu žít a prožívat 🙏
Všichni známe příběh o bradavických kouzelnících a o tom, jak zachránili svět. Jedna věc mi na něm ale vždycky vadila. Když nejste kouzelník, nejste nikdo. Nemáte v životě vlastně žádné kvality, nemáte co nabídnout, a jediné, k čemu jste jako mudla dobrý, je být zachráněn kouzelníkem. Poslední dobou se cítím jako mudla. Sociální sítě se mohou přetrhnout nabídkami kouzelníků, kteří vás zbaví problémového chování psa za dva dny, za den nebo dokonce za jediný trénink.
Jak je to možné?😯
Ach, my ubozí mudlové tomu přece nemůžeme rozumět. Dokud nás milostivý kouzelník nezachrání. A slova jako ‚správná komunikace‘ nebo ‚nastavení hranic‘ zneužije k tomu, aby pomocí fyzických korekcí psa prostě jen vypnul. Jako bonus a důkaz své ‚pravdy‘ pak použije argument, že pes projevující strach vlastně jen chápe, že udělal něco špatně…
Levný dopamin je na světě a my chceme víc!👊
A z mudly se tak trochu stává kouzelník. Protože konečně má psa, který ho neobtěžuje svou neurodivergencí. Konečně má klid na procházkách. Psa, který nikoho a nic neřeší. Protože tohle je prostě ideál.
Držet hubu a krok.😒
A já si naivně myslela, že tyhle časy už minuly, pro lidi i pro psy. Že máme společnost, která dokáže laskavě přijímat jinakost lidskou i psí. A taky jsem žila v přesvědčení, že cesta k cíli bývá křivolaká, plná propadů, vzestupů a překážek
na cestě. Ale že když tu cestu s mým psem projdu, oba nás to posílí a oběma to dá možnost vyrůst do nejlepší verze sebe samých. Hledání cest, podpora, laskavost, důslednost a vnímání toho druhého mi přišlo jako dobrá smlouva.
Cenu za život, který dává smysl, platíme se psem oba a férově.🥰
Jenže cenu za tento zdánlivý klid platí jen a pouze pes. Dlouhodobým potlačováním projevů pocitu nebezpečí dosáhneme zaseknutí nervové soustavy v podřízenosti nebo v zamrznutí. Pes pak sice vypadá, že je konečně v klidu, ale je to jen iluze.Bude se života účastnit, ne ho prožívat naplno. Jeho nervová soustava bude jen zřídka dosahovat skutečné relaxace potřebné pro zdravou mysl.
A tak díky kouzelníkům z Bradavic budou psi majitelů mudlů sice strašně hodní, ale taky vlastně mrtví za živa.😡
Jsou kouzla a triky, které za to nestojí. Učit se, měnit se a pracovat na obou částech týmu určitě stojí mnohem víc dřiny a vlastní energie. Ale když pak vidíte psa, který je nejlepší možnou verzí sebe sama, jak se rozhoduje nereagovat v dříve složitých situacích, není to jen kouzelný okamžik. Je to reálný prožitek štěstí ze vzájemnosti.
Vaše Lenka🌠
