Můj život s Blonckou

15/02/2025

Myšička moje něžná 🤣

31/12/2024

Bílá mu prostě sluší 😊

23/12/2024

06/07/2024

Etoušův vybroušený plavecký styl alá "paní radová" 😁.
Jsou dvě věci, které se v žádném případě nesmí namočit!
Klacek, i kdyby si měl hlavu vyvrátit a špička ocásku 🫣. Ale ta opravdu NIKDY!
Tak každej holt jak umí...

07/04/2024

Boninka by dneska slavila narozeniny 💔
Myslím na tebe, holčičko moje.

Foceno před dvěma lety...

01/04/2024

Mám osobní ochranku.
A nebojím se ji použít!
To jsme dneska jeli na procházku. Autem rovnou do lesa. Etouš totiž nemá rád lidi pod vlivem, tak jsem se chtěla vyhnout zbytečným nepříjemnostem. A že těch unavených koledníků všude kolem bylo!
Pes se pěkně způsobně poskládal na zadní sedačku, já hupla za volant a vyrazili jsme.
Ženeme si to šílenou, třiceti kilometrovou rychlostí naší jednosměrkou, když před námi vidím skupinku chlapů, vyzbrojenou pomlázkami. Na některé dolehla únava už tak mocně, že vzali za vděk i tvrdým asfaltem a ustlali si... No, musela jsem zastavit. V tu chvíli si ovšem ještě stojící pánové povšimli, že auto řídí ženská! I seskupili se před Beruškou, pomlázkami začali lehce klepat do auta a že prej:
"Paní, vystupte, my vás vyšleháme!"
Stahuji trochu okénko, abych nemusela moc vřískat "Hele, chlapi, já bych to nedělala."
"Ale no tak, je to tradice!"
"Já vím, ale Etoušek by mohl být mrzutý..."
Jakmile ďábel, až do téhle chvíle klidně ležící na sedačkách dokonce i s položenou hlavou, zaslechl svoje jméno, ukázal se v celé kráse a spustil cirkus! Řval jak podebranej, zježil se na dvojnásobek svojí normální velikosti, sliny lítaly všude okolo, pysky zvednutý až nad dásně a ukazoval tak nejen zoubky jako perličky, ale chřtán komplet!
"To je náš Etoušek" šeptla jsem nesměle.
To ale už nikoho nezajímalo.
My měli takovým fofrem uvolněnou cestu, že bych nikdy nevěřila, že je to vůbec možné! I polehávající osoby zmizely jak mávnutím kouzelného proutku a zavěsily se na plot za chodníkem.
Zvláštní, vyšlehat mě už nikdo nechtěl.
Tak jsme holt jeli dál...

31/03/2024

"Tak jsem to byl zkontrolovat a nějak blbě ti to schne, taťko."
Tvůj Etoušek 🐾

24/03/2024

Dala jsem si úkol:
Naučit Etouše, že může být i den, kdy neděláme nic. Jako VŮBEC NIC.
Bylo by fajn aby to znal. Hodit se to může kdykoliv.
Jako vhodný den jsem určila dnešek a radostně se do toho pustila. Venku hnusně, prší, tak co, že jo.

Takže souhrn našeho dnešního nicnedělání:
2x procházka,
3x blbnutí s míčkem na zahradě,
1x poslušnost (ale jenom tak trošku) + opáčko všech blbin co jsem ho naučila,
1x čuchací hry a hlavolamy,
a právě se přetahujeme o uzel.

No, nezbývá mi než si přiznat, že jsem v tomto směru brutálně, ale opravdu brutálně selhala! 🫣

Tak holt jindy...

05/03/2024

Sss, ssst...
Hele, já vám napíšu, jak mě Etislav připravil o poslední zbytky mé důstojnosti.
Vy si to přečtete, politujete ubohou mě a pěkně fofrem to zase zapomenete, jo?
Se totiž stydím.

Já bez ranní kávy prostě nefunguju. A to ani o víkendu, přestože vím, že za chvíli mě Etouš vytáhne na procházku a mně se bude chtít čůrat. Vím to. A stejně si to kafe dám! Už když ho piju, ten požitek mi kazí představa tlačícího močáku, zkřížených nohou, zoufalého hledání příhodného mlázíčka, keříku, nebo alespoň většího šutru… Hlavně nenápadně! Samozřejmě, že se tomu snažím předcházet. Toaletu před odchodem z domu navštívím preventivně klidně pětkrát za sebou v rychlém sledu. Je to ale houby platný! Že z toho Etoušovi, který je už maximálně natěšený škube oko, asi ani nemusím psát.
A stejně to bylo i v sobotu. Došli jsme do lesa a ejhle, močák se probudil k životu. Vím, že nemá smysl vzdorovat, takže scházíme z hlavní cesty a já hledám nějaký to houštíčko…
Hele! Tohle je fajn. Psisko mám pro jistotu na vodítku, nikde nikdo, stahuju kaťata a přidřepávám. V jedné ruce vodítko, druhou přidržuji kalhoty, aby nedošlo k nějakému nedopatření…
Ta úleva!
A přesně v tu chvíli se dává Etislav do pohybu. Nikam se nežene, jen si tak čuchá okolo. Já stále zaneprázdněna si ani nevšímám, že mě obkroužil celou. Bohužel i s vodítkem!
V houštíčku to najednou zašramotí, vylétá z něj ptáček, Etislav vyráží za ním, vodítko se stahuje, nabírá mě pěkně pod zadkem, já se překlápím dopředu jak houpací koník, obě ruce plné, nohy svázané gaťkama, čumák napasovanej v jehličí a na okolní svět se zvesela usmívá moje nahaté pozadí, díky pozici „v kleku s ksichtíkem na zemi“ pěkně zvednuté do výšky!
Tak. A přesně v téhle chvíli mě opustily veškeré zbytky důstojnosti.
Etoušovi... to bylo f*k.
Napřed jsem ztuhla, pak mi začaly cukat koutky a já se, stále ležíc na zemi, začala chechtat jak blbá, páč tohle se muže stát fakt jenom mně.
A mimochodem, vymotat se z téhle pozice mi dalo docela zabrat.

Takže jak jsem říkala: POLITOVAT A ZAPOMENOUT!
Nikdy se to nestalo, žádného psa nemám a ten časový údaj taky nesouhlasí!

03/03/2024

Etoušek byl dneska lítostivý...
Pamatujete na bobříka? Fialovou plnící hračku, ze které jsem dělala Bloncčiným přičiněním vývar s piškotovou příchutí? Tak toho pořád máme. U Etíka je stejně oblíbený jako byl u Bonušky. A taky máme Běhnu (robotický vysavač). To je zase moje oblíbenkyně. Zvěřinec ji naštěstí ignoruje. Některé kusy tak okázale, že jí odmítají uhnout, i když do nich setrvale naráží. Takže se mi potom na mapě úklidu objeví silueta ležícího ovčáka... No nic.
Potřebovala jsem se chvíli věnovat vaření a aby se mi chlapeček zatím nenudil, dostal naplněného bobříka. Já vařila, on si spokojeně doloval dobroty, Běhna makala v obýváku. Etouš už byl s bobříkem skoro hotový, zbýval v něm poslední kousek piškotu. A poslední sousto je vždycky to nejlepší! Jenže tomu našemu blbounovi přišlo jako bezva nápad odnést si hračku do obýváku. Tam ji pustil na zem, piškotek vyskočil... A co čert nechtěl, přímo Běhně před kartáč! Než se mladej pán rozkoukal, Běhna udělala šup, šup, a poslední sousto splivla ona.
Kdybyste viděli ten ublížený pohled, co na ni hodil!
Až jsem se začala bát aby si to s ní nechtěl vyřídit. Do tlamajzny jsem mu raději fofrem nacpala jiný piškot.
Jako prej dobrý, ale poslední sousto je poslední sousto!
Mám teď trochu strach nechat Etouše s Běhnou o samotě...