Život bez krutosti na statku - Útočiště pro zvířata

01/10/2025

🎵🎉 AMČA MÁ NAROZENINY🎉🎵
Amálka slaví první narozeniny a my máme přání jediný

30/09/2025

Co se to tu děje? Blázinec posledních dní je náročný, ale naštěstí má prozatím dobré konce.
❤️ Koncem minulého týdne jsem s Veru dofotily poslední fotky do kalendáře a při té příležitosti navštívily 🦄Juráška s Jůlinkou. Mají se skvěle, díky za to.
🧡 Při velkých větrech nám spadl strom na ohradu a rozlomil prkna, naštěstí, ale směrem do zahrady a nikomu se nic nestalo.
💛 Jeden z Uzlíků měl jít v pátek na amputaci křídla, které má zlomené a nedrží, nepovedlo se mi ho ale chytit. Byla jsem vyřízená, trošku jsem se sesypala a domluvili jsme se na odkladu. S jiným Uzlíkem neustále řeším propadlý falus. Víte co to je?
💚 V sobotu večer jsem našla ležící 🐑 Rózu, která prodělala mrtvičku, vypadalo to, že je už za duhovým mostem, ale povedlo se mi ji zvednout a rozchodit. Dostala léky a vitamíny. V pondělí se to ale opakovalo. Vše řešíme s veterináři. Rozinka po příhodě normálně chodí i já, jen je pomalá.
💙 Tak jako spoustu staroušků, tak i Kvída zlobí nohy, jak se mění počasí. Když dlouho leží na levém boku, má pak velké problémy se vstáváním. Když jsem doma sama, je dost náročné ho zvednout, ale máme už systém a i když z toho mám občas modřiny, tak to stojí za to.
💜 Včera jsem otevřela poslední část pastviny a myslim, že letos už s trávou končíme a nastává seno a pouze seno.

Chtěla bych vám všem poděkovat za podporu a to, že na zvířata v azylu tolik myslíte

24/09/2025

JE TO TADY právě začal letošní předprodej kalendářů pro rok 2026 :) Ozdobte si své stoly, zdi ... mějte obyvatele azylu stále u sebe ... jako bonus jsme letos připojili slevy na starší kolekce textilu a to až 40%.

Tak pojďte na to, ať letos trhneme kalendářní rekord☺️
https://www.zivotbezkrutosti.cz/?p=e-shop

12/09/2025

Dlužím vám spoustu věcí, já vím, já vím, ale nějak prostě nejsem schopná ...
💚Příští týden mě ještě čeká zubař. Trávím spoustu času na veterině, teprve dofocuji kalendáře, chtěla bych vám ještě dopat pár příběhů, které nejsou hotovy a přitom bych měla už myslet na Vánoce....
🩷Nemocná je Duha, která má zánět v uchu a beránek Vojta, kterého trápí zvýšená teplota.
🩵Do stáda nám přibyly dvě nové kozí holčičky Borůvka a Švestička a taky je větší hejno bílých slepiček Mráček.
💔Při lijáku předevčírem jsme přišli i kačera Mopa, který se coural na horní pastvině a ulovila ho liška, když všichni byli zalezlí pod střechou.

Posílám tedy alespoň pár fotek. POKUD VÁM NĚKOMU NĚCO DLUŽÍM, NEBO BYSTE NĚCO POTŘEBOVALI, PROSÍM POŠLETE MI ZPRÁVU.

V neděli se vidíme na Veggie Náplavka :) :) :)

22/08/2025

🐽Den 32/40: Chrochtik, který nechtěl být panenkou
Chrochtík… malé prasátko, které si nikdy nevybralo, jaký život bude žít. Pro lidi byl jen roztomilou „hračkou“. Něčím, čím se na chvíli pobaví, a když přestane být roztomilý, odloží ho.

Jenže on nebyl hračka. Byl a je živá bytost, která cítí. A tak, když se cítil ohrožený a nevěděl, jak jinak se bránit, kousnul. Protože to byla jediná možnost, jak se ubránit světu, který mu nikdy neukázal laskavost.

Dodnes si s sebou nese strach z lidí. V jeho očích se odráží bolest z minulosti, kterou nejspíš prožil už od narození v množírně. Z dětství, kdy se možná naučil bát se ruky, protože ruka neznamenala pohlazení, ale ránu.

A přesto… i přes tu temnou minulost, i přes tu obrovskou nedůvěru, kterou v sobě nosí, v sobě má Chrochtík kousek naděje. Se mnou, pomalu a opatrně, dokáže udělat malý krok vpřed. Nechá se pohladit, nechá se ujistit, že teď už je v bezpečí. Že tady, na statku, je doma.

Možná nikdy nebude vyhledávat lidskou společnost. Možná vždycky zůstane trochu stranou. Ale to vůbec nevadí. Protože on už není tou vystrašenou „hračkou“. On je Chrochtík. Člen naší Smečky, který si zaslouží klid, úctu a bezpečí.

A i když se schovává, i když lidem nevěří, jeho příběh připomíná, že každý život má cenu. A že i zlomené srdce může znovu začít bít – když dostane šanci. 💚

21/08/2025

právě jsem se dozvěděla, že zitraje tahle skvělá akce... tak kdybyste měli cestu do Prahy 😉

V sobotu se koná pochod za práva zvířat The Official Animal Rights March. Jsme rádi, že po šesti letech opět ožívá tato akce, kterou jsme v roce 2019 v ČR poprvé zorganizovali. Tentokrát se organizace chopila skupina aktivistů mimo náš spolek. Držíme palce a zveme k účasti všechny lidi, kterým záleží na zvířatech! ✌
FB událost: https://www.facebook.com/events/704961025739831/

20/08/2025

🐦 Den 31/40 – Když láska láme strach

Husa Pusa a Husák.
Dva neoddělitelní, dva, co patří k sobě.

Když se Pusa zranila a musela být v karanténě, Husák zůstal sám. A bylo to, jako by mu někdo vyrval kus srdce.
Bloudil zahradou. Smutný. Ztracený. V očích otázka: „Kde je? Co se stalo?“
Bylo to k nevydržení.

Jenže jak dostat k ní Husáka, který se nikdy nenechal chytit, nikdy nepřijal lidskou blízkost?
Byla jsem sama doma a věděla jsem, že to musím zvládnout.
A tak jsme spolu strávili snad nejdelších dvacet minut v mém životě – v přístěnku u prasat, mezi zdmi a senem, kdy jsem se ho snažila nahnat…
On útočil. Já se bránila.
On bojoval. Já prosila.

A pak přišel okamžik, na který nikdy nezapomenu.
Když jsem už skoro nemohla, vyčerpaná, se slzami v očích, jsem mu tiše řekla:
„Já ti nechci ublížit. Chci tě jen odnést za Pusou. Ať nejsi sám.“

A on… si prostě sedl.
V tom tichu. V tom zmatku. Najednou klid.
Dovolil mi, abych ho vzala do náruče. Poprvé. A možná i naposledy.

Odnesla jsem ho k ní.
A v tu chvíli, když se jejich oči znovu setkaly, jako by se svět zastavil.
On nebyl sám. Ona nebyla sama. Byli zase spolu.

A co je nejkrásnější – Pusa se zraněným křídlem se uzdravila. Dnes už zase chodí po zahradě bok po boku se svým Husákem a dalšími husami.
Spolu. Celí. Šťastní.

A já vím, že i ptáci cítí velké emoce.
Lásku. Smutek. Radost z návratu.
Možná nemluví naším jazykem, ale jejich srdce mluví jasně.

💚 Díky vám tu Pusa i Husák můžou žít svůj příběh dál.

19/08/2025

🐷 Den 30/40 – Karlova dlouhá cesta domů

Karel.
Desetileté miniprasátko, které u svých původních lidí dostalo lásku, ale už ne tolik prostoru a svobody, kolik potřebovalo. Proto p***o rozhodnutí, že se vydá k nám, na statek, kde ho čekala větší volnost a nová Smečka.

Cesta byla ale všechno, jen ne klidná. Téměř 200 kilometrů, uprostřed letních veder, a já za volantem poprvé sama takovou dálku. Uprostřed cesty rána – píchlé kolo. Srdce mi sp***o až do žaludku. Naštěstí jeli za mnou Kuba s kamarádem, kteří vezli Karlovu boudu. Na benzínce mi pomohli, vyměnili pneumatiku a my mohli pokračovat.

Jenže drama tím neskončilo. Po příjezdu na statek Karel ležel v převozní kleci, bez hnutí, bez zájmu o svět. Vypadalo to, že cestu nepřežil. Klec i s ním měla dobrých 120 kilo, ale adrenalin mi dodal sílu – společně jsme ji přenesli do jeho výběhu. Polila jsem ho konví studené vody… a v tu chvíli se stal zázrak.

Karel se zvedl, protřepal, zafuněl a začal spokojeně rýt čumáčkem do hlíny. Jako by říkal: „Tak jo, tady jsem doma.“

Doma pak opravdu byl. Celých šest let, obklopený láskou a Smečkou ze statku. Dnes už mezi námi není, ale jeho příběh v nás zůstane navždy. 💚

Díky vám mají zvířata jako Karel šanci poznat, co znamená skutečný domov 💚💚💚 https://www.darujme.cz/zachranujme-zvireci-zivoty

* na fotce Karel den po příjezdu vs. po půl roce u nás

11/08/2025

🐏 Den 29/40 – Mikulášův boj o každý dech

Mikuláš.
Beran, který do našeho azylu nepřišel z farmy, ale z psího útulku. Osud se k němu nikdy nechoval v rukavičkách – a přesto v sobě nosil klid a moudrost, které si okamžitě získaly naše srdce.

Jednoho dne se ale všechno změnilo. Stál tam, podivně nafouklý, s očima plnýma bolesti. V tu chvíli jsem věděla, že běží o vteřiny. Vypadalo to na nadmutí – a to u přežvýkavců znamená jediné: smrt, pokud nezakročíš hned. Srdce mi bušilo tak, že jsem ho cítila až v krku. Zatímco ostatní ovce klidně přežvykovaly, já zápasila s časem i zoufalstvím.

Povedlo se. Mikuláš začal znovu dýchat, napětí z jeho těla ustoupilo a já si mohla otřít pot z čela. Ale nebylo to naposledy. Ještě několikrát nás nechal projít peklem – dramatický kolotoč strachu, injekcí, léků a pak náhlé úlevy. Vždycky se z toho vyhrabal, a pokaždé mi připomněl, že láska k nim znamená být připravená bojovat i v těch nejtěžších chvílích.

Předloni nás opustil. Ne na zemi v bolestech, ale klidně, ve spánku, obklopený svým stádem, které ho tak milovalo. Ráno jsem našla jeho tělo v přístřešku, stále s tím moudrým, klidným výrazem, jako by říkal: Teď už můžeš odpočívat i ty. 💔

Díky vám můžeme takové příběhy psát se šťastným průběhem.
Protože bez vás by Mikuláš svůj první boj nevyhrál.

https://www.darujme.cz/vyzva/1204915

05/08/2025

🐐 Den 28/40 Líza. Kozička, která měla být hračkou.

Byla malá. Roztomilá. Narodila se do světa, kde měla sloužit pro radost –⁠ ne svoji, ale lidskou. Měla být mazlíček. Plyšák s teplým dechem. Jenže Líza nechtěla. Neuměla se mazlit na povel. Neuměla být „hodná kozička“. Nechtěla na klín, nechtěla za ucho.

A tak o ni přestali mít zájem.
A tak měla být utracena.

Protože když nechceš být hračka, když nejsi „vhodná pro děti“, když nejdeš na zavolání a nejdeš na ruku… jaký máš asi smysl?

🖤

Líza k nám přišla před sedmi lety. Od té doby žije svůj tichý život na našem dvoře. Nestojí o kontakt, ale chodí si pro své místo na slunci. Miluje, když má klid. Když se jí nikdo nesnaží měnit. Když ji nikdo nečeká jinou.

Nikdy nezačala vyhledávat lidskou blízkost. Ale každý den jí dáváme najevo, že je milovaná taková, jaká je. Bez podmínek. Bez výkonu. Bez očekávání.

👉 Znamená to, že má její život menší hodnotu?
👉 Že má menší právo na péči, bezpečí a lásku?

Ne. Ani náhodou. Protože žádné zvíře nemusí být přítulné, vděčné, zraněné nebo „zachránitelné“, aby mělo právo žít.

Líza je důkazem, že láska se nemusí vracet. Ale vždycky má smysl ji dávat.

Díky, že s námi píšete šťastné konce https://www.darujme.cz/vyzva/1204915

04/08/2025

🐴 Den 27/40 – Jurášek - Láska na stará kolena

Starý, životem zkoušený poník.
Dlouhé roky strávil na řetězu.
Bez pohybu, bez společnosti. Bez možnosti být tím, kým skutečně je.

Když jsme ho zachraňovali, mnozí by řekli, že už „to nemá cenu“.
Že už je starý. Že už má své za sebou. Že by bylo lepší… ho nechat jít.

Ale víš co? Ne. Na každém životě záleží.
Bez ohledu na věk, bez ohledu na zdravotní stav, bez ohledu na to, jak moc si toho nese s sebou.

Jurášek dostal šanci. A on ji vzal všema čtyřma kopýtkama.

Dnes žije v dočasném ustájení, zhruba 20 km od našeho azylu.
U nás pro něj bohužel není prostor. Ale i tak – má tam, co potřebuje. A hlavně... našel tam lásku.

Seznámil se tam s poničkou Julinkou – a od té doby jsou jeden bez druhého jako koně bez ocasu.
Spolu žerou, spolu odpočívají, spolu si chrání svoje místo na sluníčku. A spolu znovu věří lidem.

Jurášek možná není mladý.
Možná má sem tam bolavé nohy a potřebuje trochu víc péče.
Ale to neznamená, že je méně důležitý. Nebo že by měl být „uklizen ze světa“, protože už neslouží.

Tihle staroušci – co celý život dávali a nic nedostávali zpět –
si zaslouží víc než klidný konec.

Zaslouží si čas. Bezpečí. A především – lásku.

Tak jako Jurášek. ❤️

Pište s námi další šťastné konce - https://www.darujme.cz/vyzva/1204915