05/05/2025
" Dobrý den,slečno, mohu k Vám přihlásit na výcvik svou 12ti letou dceru s retrívrem?" tak začal můj příběh inspirovaný nevědomostí začínajících pejskařů.
Tehdy dorazila asi 40ti kg hubená slečna s asi tak 45kg obrem Chesapeake Bay retrivrem, vlála za ním jak blonďatý praporek. Pes byl přátelský, ale evidentně bez špetky jakékoliv výchovy.
" Proč jste nepřišli dřív? Pes jeho věku, už by měl zvládat základy výchovy"
" Chovatel nám řekl, že do roka se pes cvičit nemusí"
Přeci výcvik a výchova jsou 2 různé věci. Souhlasím s chovatelem, že je pro výcvik lepší nechat psíka povyrůst, trochu dozrát. Ale výchova musí přeci začít hned od prvního dne... Celková práce se psem byla složitější především tím, že se mu nelíbilo, že po roce, kdy mohl co si zamanul, teď najednou má začít poslouchat a ještě dítě?
Slečna byla skvělá, pracovitá, učenlivá, každým dnem si pes uvědomoval, že ta se jen tak nedá, ani když se rozzuří a výhružným napadením se jí pokusí ukázat, že nechce zkrátka dělat co ona po něm chce. Ani tehdy se nedala. Ta malá holka najednou vyrostla a udělala z toho 45ti kg macíka 5ti kg ratlíka.
Když jsme ukončili lekce, odcházeli jako vítězové oba dva. Slečna i pes, s jasně nastavenými hranicemi. Pes z ní nemohl spustit oči, dýchal pro ní.
Když pes po letech stářím zemřel, slečna mne kontaktovala a s neuvěřitelným vděkem mi vyprávěla jejich společnou cestu životem, jak jsem jim ukázala směr, naučila jak správně fungovat se psem, s tím jejich psem a jak už si život bez psa neumí představit. Další přírůstek do rodiny už byl vychováván a veden od prvního dne pořízení a věřím, že i s ním je společný život tak naplňující a pohodový jako předtím....
Bylo mi 16 když slečna přišla a i přes to, že před ní pár individuálních klientů již bylo, teprve tento příběh mne motivoval.
Vždyť přeci mít psa neznamená, že se musím nějak omezovat, být zaměřená jen na jeden sport a mimo něj mne pes zcela ignoruje, nebo zcela změnit vlastní život, aby pejsek byl spokojený, nebo naopak přivázat psa na řetěz, protože já mám přeci psa na hlídání, dostane nažrat a vodu a víc nepotřebuje.
Jde to i jinak, a když člověk opravdu chce, chce psa jako svého životního psího společníka, pak s ním může cokoliv. Být úspěšným sportovcem ve psích sportech, být zcela svobodný ve výběru trávení svého volného času i se psem, mít skvělého hlídače i přesto, že psa pohladím a vezmu na procházku, dokonce i založit velkou rodinu můžu ve společnosti psa, pokud vím co od psa chci a dokáži mu nastavit jasný pravidla hry.
Když si nevím rady jak na to, existuje mnoho cvičitelů. psychologů a zkušenějších kynologů, kteří poradí, pomůžou, ale je třeba nebát se a oslovit je, otevřeně popsat svůj problém a i u dospělého psa se dá ledacos zachránit.
Za uplynulých 25let jsem takových rozhovorů, měla již mnoho, domů jsem si tahala nezvladatelné psy, kterých se jejich majitelé zbavovali s tím, že ten pes je k nevydržení, vzala jsem je domů, mezi své 3 děti, 2 psy a dalších několik zvířat a z těch nezvladatelných cvoků jsem udělala rodinné společníky, našla jim domov a vím, že jsou z nich skvělý parťáci do života. S kamarádkou pořádáme socializační procházky přírodou, ve městech i s hospodářskými zvířaty, pořádáme zábavné sešlosti pro lidi se psy jako je například Dogtrek sranda závod, pořádáme příměstské tábory pro děti a jejich psy a držíme si směr, který lidi a psy spojuje....
