15/09/2012
Den I.
Abych si klikr (opět) neznechutila, vzala jsem si k první práci s ním psa, kterého baví cvičení i myšlení- Andělku. Zavřely jsme se v pokoji spolu s klikrem a plastovou miskou plnou piškoty. Nutno říct, že miska byla původně na müsli a aby se pes dostal k piškotům musel by ji zvrhnout, protože hlavu by do ní nestrčil (pamatujete na bajku o lišce a džbánu?). Vzala jsem si do ruky kousek piškotu, klikla a odměnila. První reakcí byl úlek nad tím divným zvukem, ale postupně si už piškoty brala klidně. Když se to podařilo, tak jsem piškot schovala do zavřené dlaně a čekala, až na ní Andělka dá svou tlapku (což je naprosto normální reakce). Andělka mi ruku nejprve oblizovala, a pak na ní váhavě položila tlapku- klik! Podruhé mou ruku jednou oblízla, a pak na ni dala tlapku-kluk! Potřetí a dál už pouze na mou zavřenou dlaň dávala packu. Když byla má ruka prázdná, snažila se Andělka vecpat svou hlavu do mísy s piškoty- marný pokus, nedosáhla na ně ( věděla, že misku nesmí převrhnout). ,,Chceš papání?" zeptala jsem se. Následoval psí pohled na mě, a pak opatrně na klikr. Ozval se klik a následoval piškot. Postupně přešel pohled na klikr a na piškoty-klik a piškot. Viděla jsem, jak to té holce šrotuje v hlavě. Pohled na klikr, na piškoty, na klikr-klik! Bylo jí to jasné. Tak uvidíme, jak nám to půjde příště a jak dlouho nás to bude bavit :)