16/05/2026
Hezký večer všem 🩷
Poslední dobou jsem se možná trochu odmlčela. Ne protože by nebylo co dělat, co sdílet. Ale jsem trochu unavená.. lidmi.
Protože mě upřímně unavují pořád stejné věty dokola.
„Nemáme na něj čas.“
„Večer se mu nemůžeme věnovat.“
„Potřebuje někoho, kdo s ním bude víc.“
Ale co je víc? Jaký čas?
Sedím tu večer na gauči, koukám na hokej a v tulipytlíku mi na klíně spí naprosto odevzdaně ježek, který o kontakt vlastně ani moc nestojí. V ruce fučí, nemazlí se, nevyžaduje neustálou pozornost, nechce drbat na bříšku a ani házet balonek. Chce jen klid, bezpečí.
A je naprosto spokojená 🩷
A možná právě v tom je celé kouzlo.
Ježci často nepotřebují „aktivní čas“ v lidském slova smyslu. Nepotřebují program ani neustálou pozornost. Často jim úplně stačí naše přítomnost a teplo náruče.
Prostě někdy je společně strávený čas jen o tom, že vedle sebe jednoduše jsme 🩷
Možná jsme si jen my lidé zvykli mít pocit, že každé zvíře musí nějak reagovat podle našich představ.
Mazlit se. Hrát si. Skákat na povel. Vyhledávat kontakt. Být „vděčné“.
Jenže ježek, ani jiné zvíře, není projekt ani hračka na plnění našich potřeb. A opravdu mě bolí, jak často mají zvířata hodnotu jen ve chvíli, kdy dávají člověku přesně to, co chce on. Ale jakmile se nemazlí dost, nejsou kontaktní, nechtějí být neustále braná do ruky, přijde věta:
„On nás vlastně moc nepotřebuje.“
„Nebaví ho to s námi.“
„Nemáme na něj čas.“
Jenže možná problém nikdy nebyl v tom zvířeti.
Možná jen neumíme přijmout, že zvířata nemají potřebu člověku něco dokazovat. 🦔
Dobrou noc 🌙