10/05/2026
Naše úžasná štěňátka měla 25. dubna rok, jelikož život neživotuje, tak píšu tenhle příspěvek trošičku se zpožděním. ❤️
Ráda bych začala tím, že tento vrh byl vymodlený, Skájenka není zrovna přeborník v hárání, hárá zhruba po 16 měsících a to čekání bylo tenkrát nekonečné, měla jsem pocit, že to snad ani nepřijde. A pak najednou nastal den D a odjeli jsme na krytí za bobíškem Djairem, ani to se neobešlo bez komplikací a zadařilo se až po pár dnech neskutečného stresu.
A povedlo se. 🥹 25. dubna se narodila moje 3 nejmilejší štěňátka. Ale jak už to u nás bývá zvykem, ani to nebylo úplně tak klidné, jak jsem si to představovala.
U Skájenky se dlouho nic nedělo, miminkům se pořád nechtělo moc na svět. 23. dubna Skájce konečně klesla teplota, tak jsme se začali těšit na mimina, nicméně porod nepřicházel. Ráno 25. dubna se stále nic nedělo, už to bylo víc jak 36 hodin! Skájka si zalezla pod postel, třásla se bolestí, hodiny ubíhaly a nic se nedělo. Rozhodla jsem se, že se vydáme k veterináři. Na sonu jsme viděli 3 štěňátka, všem krásně bilo srdíčko. Poslali nás domů s tím, že nedávno měli podobný porod a čekali moc dlouho, až tak, že všechna štěňátka byla mrtvá, nic, co byste chtěli slyšet. 🙈 Tak jsme tedy odcházeli s tím, že večer přijedeme kdyžtak na císaře.
Naštěstí po návratu domů Skájce praskla voda a na cestě bylo první štěňátko. 🩷 Na neštěstí zrovna v tu chvíli, kdy vypadalo, že to bude, mi volala paní z Woltu, že je před barákem s mým tacos 🧐, co jsem si objednala po těch 48 hodinách bdění u Skájky. 🥲 No, co vám budu povídat, nasadila jsem největší sprint pro tacos, co jsem dokázala, a Skájka si řekla, že je to asi ideální chvíle, když byl čistý vzduch. Takže když jsem přiběhla, naše milá Meduňka byla přesně v půlce cesty prdelkou napřed, takže tacos muselo jít na okamžik stranou a já Meduňce malinko pomohla. A tak přišla na svět naše první a jediná holčička, naše kvítko. První týdny byla nejvzteklejší štěňátko s maximálním grumpy bitch facem. Nicméně tím, jak rostla, tak nám maximálně přirostla k srdci. Celé ty dva měsíce to byla neskutečná rebelka, nebyl pro ni problém se dostat kamkoliv, i když byla malé štěňátko. Zároveň nás vždy vítala takovým svým jedinečným mručením. Často usínala na noze přítelovi, když byl na počítači. Oba jsme téhle holčičce naprosto propadli. Můžu zpětně říct, že kdybychom neměli pro ni nejúžasnější paničku a neměli bychom malou Tauru, zůstane právě ona, ne proto, že by to byla jediná fena, ale proto, že jsme jí doma shodně propadli oba dva pro to, jaká je. 🥹 Meda žije se svojí rodinou blízko Olomouce, již má za sebou pár incidentů, které mi ukazují, že se nic nezměnilo. 😂 Vyrostla z ní přenádherná fena s jiskrou v oku. 🩷
Meda tedy přišla na svět celkem hladce a dá se říct i vtipně. 🩷 A mně se ulevilo. Říkala jsem si porod jede, co by se mohlo pokazit? Čekala jsem hodinu, dvě, tři, čtyři! a stále vůbec nic. Mobil neustále pípal, všichni psali, ale u nás doma jsme byli stále jen ve třech. Když Skájce opět praskla voda, nervozita mě opět na chvilku opustila, ale pak opět udeřila v plné síle, už to bylo skoro tři čtvrtě hodiny, miminko nikde. 🙁 Věděla jsem, že je to moc špatné, nicméně nezbývalo než čekat. A přišlo to, opět zadečkem napřed. Pohotově jsem chlapečkovi pomohla, ale byl tu jeden rozdíl oproti Medě. Nedýchal, nehýbal se, necítila jsem bít srdíčko. A mně se v tu chvíli, nepřeháním, zhroutil svět. Sedla jsem si vedle Skájky, dala si ho face to face a dívala se na něj. Byl to jen mžik, ale pro mě se v tu chvíli zastavil čas. 💔 Byl tak krásný, byl drobnější než holčinka, byl stejně jako ona hodně šedo-rezavý, ale jinak než ona a vlastně všechna štěňátka, co jsem kdy viděla. Věděla jsem, že Skájka nebude mít hodně štěňátek a cítila jsem obrovskou nespravedlnost. A to byl přesně ten okamžik, kdy mi došlo, že já ho prostě nemůžu nechat jít. Měla jsem nastudované spoustu o první pomoci, týden zpátky jsem se bavila i s jiným chovatelem, co v téhle situaci dělá. A začal boj. Malého jsem vzala do ručníku a pokusila jsem se ho rozmasírovat, nevěděla jsem, co dělám a jestli je to správně. Po pár chvílích jsem se zastavila a viděla jsem na vlastní oči, že malý se nadechl.💙 Neměli jsme zdaleka vyhráno, nebyl to zdravý nádech, topil se přímo v mém náručí. Do toho Skájka v moment, co jsem ho odnesla z bedničky, začala zoufale bojovat, kdykoliv měla příležitost mi ho vzít za nějakou končetinu, neváhala a pokusila se o to. Musím říct, že jsem s Vítečkem zkusila úplně všechny typy, o kterých jsem věděla, a zabral až ten nejradikálnější, co mi poradil ten chovatel. Jenže v moment, kdy byl trochu stabilizovaný, začal hrozně a hrozně křičet. Tenkrát mi hlavou prolétla myšlenka, jestli jsem mu neublížila. 🥹 Vítek byl první okamžiky slabý, neustále jsem ho přidržovala, aby pil co nejvíc, neustále jsem na něj dohlížela. Měl spoustu privilegií po celou dobu, co u nás byl. Musím říct, že Skájka ho vždy milovala ze všech nejvíc, nevím, jakou roli v tom hrál ten porod. Nicméně Skájka od prvního dne hledala vždy úkryty, kde by se schovala pouze s ním. 🥹💙 Víteček byl ze štěňátek vždy nejplašší, v situacích, kdy sourozenci nic neřešili, on přemýšlel. A s tím jsem obeznamovala i jeho budoucí páníčky. Nikdy nezapomenu, jak se k nim rozběhl jako první, když k nám přijeli. 🥹 Ač byl nejmenší štěňátko, oba sourozence přerostl a je z něj moc krásný a výstavně úspěšný pes. Žije se dvěma saarloosy, se svým pradědečkem Attilou a svojí bff Lůňou.
Stála jsem s malým stabilizovaným Vítkem uprostřed obýváku a zpracovávali jsme naše společné trauma. 😅 Když v tom mi došlo, že je něco jinak! Kde je Skájka, která o něj bojovala? Jak dlouho už tu není? Rozešla jsem se pomalu k bedničce a Skájka tam nebyla už jenom s jedním štěňátkem, byli tam dvě. 🩷💚 Falco přišel v ten pravý čas a neskutečně pomohl tomu, abych mohla pomoct Vítečkovi nejlépe, jak jsem dokázala. 🥹 Falco byl největší štěňátko, pohodář, kterého rozhodilo málo co, usínal při focení a nejraději papal. Často Meda a Vítek řádili a on si lehl, pozoroval a moc nechápal, proč to dělají. Zároveň dokázal spustit neskutečný hysterický záchvat, když jsme byli až moc dlouho venku. 💚 😂 Falco byl zároveň jediný, který nebyl zamluvený od narození. Neustále se to u něj měnilo. Pak přišla úžasná paní z Nizozemí, se kterou jsme si padli do oka. Byla jsem moc nadšená. Jenže tím, jak Falco rostl, začala jsem vidět rozpor mezi tím, jak se rozchází představa s realitou. Nedalo mi to spát. Nakonec jsme neměli jinou možnost než po společných diskuzích s těžkým srdcem zrušit rezervaci. A tak v 8 týdnech to začalo nanovo, procházela jsem spoustu zájemců. Cesta k těm pravým lidem byla ve Falcově případě neskutečně zdlouhavá, ale nelituji jediného rozhodnutí. 🥹 Falco žije nakonec v Praze, jelikož zůstal přesně takový, jakého si ho pamatuju, je to jeho přirozené prostředí a on je velmi spokojený, úplně nejraději doprovází paničku do práce. 💚 Na Falcovi oceňuju především jeho neskutečnou povahu, je to přesně ten saarloosek, kterého bych přála všem.
A to jsou naše 3 úžasná štěňátka. Na každého z nich jsem neskutečně pyšná.
PS: Abych to u všech neopakovala, chtěla bych především poděkovat majitelům, u každého jednoho jsem si jistá, že jsem si nemohla vybrat lépe. Děkuji za ně. 🩷💙💚
