12/06/2022
❤️ Červenec 2021
Jen co se slunce překulilo na tu správnou stranu domu, Rozárka se rozvalila na parapetu a trávila čas zachytáváním co nejvíce paprsků. Ani ta největší výheň, která ostatní zahnala do stínu, s ní nehnula. Když se pak k večeru konečně rozfoukal osvěžující letní vánek, Róza neodolala, zvedla hlavu a nechala vítr pohrávat si s jejími fousky. Sem tam střihla ušisky, jedním, pak s druhým, asi si i něco promlaskla mezi zubama, pak se zase povalila, protáhla se, a i když slunce už se pomaloučku chystalo zapadnout za obzor, Rózinka dál pokračovala v odpočinku.
Ten den a ten výjev si budu pamatovat jako jeden z nejšťastnějších okamžiků v Rozárčině životě.
🖤 Červen 2022
Místo parapetu dnes Rozárka leží na veterině na kapačkách. V poslední době hodně zeslábla; jestli už nějaký čas byla hubená, teď se začala ztrácet před očima. V pátek jsme byli na vyšetření, dělal se ultrazvuk, nabrala se krev, v pondělí jsme měli přijít znovu, abychom se dobrali nějaké jasnější diagnózy. Róza se ale po pátku tak drasticky zhoršila, že nešlo čekat. V neděli ráno už sama nejedla, nepila, z provizorního pelíšku se ani nehnula, sotva našla sílu trochu se pootočit nebo alespoň hlavu zvednout.
V pondělí dopoledne jdu tedy za Rozárkou na veterinu sám. Co se dozvím, uvidíme, ale obávám se, že dobrých zpráv se tentokrát nedočkám. Ona už to taky není žádná mladice; když ke mně přišla, odhadovali jí snad i patnáct let - a to bylo před šesti lety! Na nějaké ty neduhy má tedy přeci jen nárok. A já s tím i počítám, že se nějaká potíž dřív nebo později objeví. Jenže když to pak přijde, když najednou jdete spát s pomyšlením na to, že zatímco vy ráno vstanete, vaše kočka už se třeba nikdy neprobudí...
Počítat s tím a vnitřně se na to připravovat můžete jak chcete, ale když to pak přijde, ta rána vás stejně zasáhne a úplně stejně to i bolí.
