23/10/2026
TAHÁNÍ NA VODÍTKU. ČASTÝ PROBLÉM A VĚČNÉ TÉMA.
DNES VÁM PŘEDSTAVÍM PŘÍBĚH LIBUŠKY:
---------------------------------------------------------------
Tahání se nedá vyřešit jednou univerzální radou. Vždycky je potřeba nejdřív zjistit, proč pes tahá a jaký vzorec chování si už vytvořil.
A přesně to jsme řešili s Libuškou a jejím slovenským čuvačem Daggym. 🐾
Daggy začne tahat hned, jak vyjdou před branku. Branku sice zvládne v pohodě, dokáže si před i za brankou sednout a čekat na slovo jdeme, ale pak už to neudrží. Proč? Protože přesně ví, co bude následovat. Vydají se doprava na louku, kde je spousta psích pachů, a tam ho Libuška pustí na volno. Daggy má zkrátka jasno: Vyjdeme před branku, zamíříme na louku a bude skvělá zábava!
Tím se ale vytvořil nechtěný stereotyp. Daggy má očekávání spojená s konkrétním místem a jeho emoce jsou už předem vyšponované. A když se na něco tak moc těší, je pro něj těžké vnímat Libušku a jít na prověšeném vodítku.
Co s tím? Potřebujeme změnit jeho očekávání a naučit ho něco nového.
Prvním krokem bude narušit zaběhnutý scénář. Daggy si před brankou sedne, ale někdy se na procházku vůbec nepůjde. Libuška se s ním jednoduše vrátí zpátky domů. Jindy se vydají opačným směrem, kde Daggy nemá procházku spojenou s tak velkým vzrušením.
Jenže ani to samo o sobě nestačí. Daggy se musí nejdřív naučit, co znamená chůze na prověšeném vodítku.
Libuška už zkoušela zastavit, počkat, až se Daggy vrátí k její noze, a potom pokračovat. Je to častá rada na netahání na vodítku, za mě, ale problém neřeší. Jenže Daggy si vytvořil jednoduchý vzorec: zatáhnu, vrátím se k paničce, znovu se rozejdeme a můžu tahat dál. Takhle se nikam neposunuli.
Proto začneme úplně od začátku – na zahradě, kde není tolik rušivých podnětů.
Libuška bude mít pamlsky v levé ruce a vodítko v pravé. Při chůzi bude opakovat povel „Jdeme“ a Daggy se bude učit, že tento signál znamená klidnou chůzi na prověšeném vodítku. Za správné chování přijde odměna. Pokud se začne vydávat jiným směrem a vodítko se napíná, Libuška včas změní směr a znovu ho navede ke správnému chování.
Až to Daggy pochopí na zahradě, začnou trénovat venku. Nejdřív na krátkých úsecích, potom na delších a postupně i v náročnějším prostředí.
Až bude zvládat chůzi na vodítku v méně rušivých místech, mohou se postupně vydat i na jeho oblíbenou louku.
A teď možná přijde námitka: „To mám jako celou procházku jen trénovat a nenechat psa čichat?“
Ale vůbec ne! Procházku si rozdělíme na trénink a volno.
Například si stanovíme úsek 30 nebo 50 metrů, který společně ujdeme na povel „Jdeme“. Budeme trénovat chůzi na prověšeném vodítku a odměňovat správné chování. Potom Daggyho přecvakneme na stopovačku a dostane volno. Může čichat, zkoumat okolí a dělat psí věci.
Po chvíli si ho zase přivoláme, přejdeme do tréninkového režimu a ujdeme další kousek na „Jdeme“.
Takhle se střídá cílený trénink a prostor pro přirozené psí potřeby.
Jen je třeba psovi vysvětlit, co po něm chceme.
Samozřejmě intervaly pamlskování se budou snižovat, ale ze začátku je třeba psa častěji povel JDEME opakovat a správné chování odměňovat.
Povel JDEME znamená, že pes netahá, ani nečuchá, ani nečůrá. JDEME JE JDEME.
Pes tahá, protože mu to dovolíme.
Libuška to má nastavené a teď už záleží jen na její důslednosti a trpělivosti, pokud jednou povolí, budou se zase vracet na začátek.
Pokud řešíte problém s taháním, zavolejte , napište nám, koukneme na to společně.
