03/03/2026
Dnes jsme tu měli u domu nečekanou návštěvu. Kunu. U lesa to není nic moc nevídaného, ale většina se nám kvůli psům vyhýbá širokým obloukem. Tahle ale ne. Asi byla její chuť na slepice větší, než její pud sebezáchovy.
Vlétla na pozemek rovnou mezi psy jako neřízená střela a způsobila svým příchodem náležitý rozruch. Když jí po pár vteřinách konečně došlo, že vnikla na nepřátelské území, rychle si našla úkryt na nejbližším stromě. To ale podcenila své protivníky. Ve Stelle se probudily její instinkty belgického ovčáka a málem se za ní vyšplhala také. Vyběhla kus po kmeni, ale pak už naštěstí musela dolů. Ostatní členové smečky mezitím kroužili okolo stromu, jako kdyby se v nich také něco probudilo. Něco z vlků, kterým se někteří z nich podobají jen vzdáleně a jiní vůbec.
Kuna však nakonec vzala rozum do hrsti. Nebyla tak hloupá, jak by se mohlo zdát, a rozhodla se přelézt na sousední strom. A pak na další a další a… a byla pryč za hranicí plotu. Mimo nebezpečí. Kuna zmizela a smečka se po chvíli uklidnila. Dva predátoři se potkali, ale ani jeden z nich nakonec nepřišel k úhoně. Jen Stella ještě chvíli smutnila, jelikož jí “zábava” tak rychle zmizela. ̌íroda ̌íběh
